Vážení, tenhle závod byl přesnou ukázkou toho, že tudy cesta v závodním lezení nevede. Vím, že si proti sobě popudím spoustu zastánců této klasiky, ale objektivně hodnoceno. Nuda,nuda, šeď , šeď. Lidi z tohoto ranku už před léty pochopili, že závodit na skalách dost dobře nejde. Teď ještě je potřeba aby pochopili, že nejde závodit stylem , že se bude stupňovat obtížnost cest. Je to stejné jako by se v lyžování slalom jezdil stylem, že se bude neustále stupňovat obtížnost svahu a tratě. Prostě by to mělo být asi takhle. Ať cestu vyleze do topu třeba spousta lidí, a když se tak stane, o vítězi rozhodne čas. Ne, že by cesta měla být lehká a pak se to lezlo jako na rychlost. V drytoolu to tak je a závody jsou mnohem zajimavější. A nemůže se stát, že jsou nějaká superfinále. To, že stavěč to postaví v současném systému tak nebo onak je vždy riziko pro celou kvalitu závodu a jeho časový program. Znáte jiný sport, kdy by museli diváci čekat, po finále ještě tři hodiny na jakési superfinále . IFSC už s tím něco začala dělat. A pokud se nepletu měří se čas v kvalifikaci. A pokud dojde k plichtám ve finále, v semi i v kvalifikaci, rozhodne právě ten čas z kvalifikace. Sice to řeší odstranění superfinále, ale na atraktivnosti pro diváky to nepřidá. Bohužel proti měření času je mezi klasiky velký odpor, takže ještě pár let budeme zažívat nudu,nudu a šeď.