Speciální systém pro zasahující složky IZS (pracovně mu říkám IZS SO) je z pohledu řešení a provozu hotov, vyzkoušen a pro pár vyvolených zatím běží zatím v pilotním ověřovacím režimu. V rámci ověřování funkcí systému Radek Meier kompletně zpracoval Dračky na Hruboskalsku. Na datech tohoto sektoru se pak zprovoznily datové toky směrem od IZS SO do systémů operačních středisek IZS. Během zpracovávání Draček se však ukázalo, že objem práce, nároky na přesnost a spolehlivost dat již celou tuto aktivitu posouvají výrazně mimo rámec "udělat si sám a zadarmo" a dnes je jasné,
že bude třeba profesionální přístup a řádné profincování jak provozu systému, tak hlavně pořízení a zapsání terénních dat. A protože můj sponsorský altruismus není bezmezný (v tomto případě se více hodí bezedný), tak jako první instituci oslovíme ČHS, který je pro aktivity tohoto druhu přirozeným partnerem. A když ČSH řekne, že na to nemá peníze, tak je zkusím sehnat jinde.

A k tomu, že v poslední době lezci padají jak brouci ze skla, bych jen dodal toto. Padalo se vždy, jen se o tom možná tolik nevědělo (dnes padne borec a už odpoledne je toho plný web).
Dnes je problém v tom, že dříve se mladí začínající lezci v oddíle dohodli s "oldies", šli s nimi a v terénu okoukali, jak se vlastně má jistit, naučili se ve skalách chovat a vyslechli si stovky příběhů KDO a KDE "hodil" ... a jak dlouho pak byl ve špitále! Večer po lezbě u pivka to spolehlivě tmelilo partu a vydrželo to na mnoho hodin! Jinými slovy, byla přirozená možnost, jak zkušenosti
starších průběžně přecházely na mladší.

A dnes? Borec začne chodit na umělou stěnu, už po 14 dnes tam vyleze brutální stropy (10-) a tak vyráží do SKAL, aby tam ostatním vytřel zrak ( ... je přece tak mladý, svalnatý, lehký a sebevědomý!). Neví vůbec nic o jištění, umí jen cvakat presa, a to ještě k tomu po metru, takže vůbec netuší o něčem takovém, čemu se říká "morál". A nechápe, proč se na písku nemůže s mágem (protože mu to nikdo neřekl) a jen za sucha (protože mu to zase nikdo neřekl). A když si borec opravdu věří (a co tak vidím okolo sebe, je jich hodně), tak vyrazí do hor! A tam najednou zjistí, že ke skále se musí dojít (to ho unaví, proč sem nepostaví silnici?). A když vymotá prvních padesát ("... vůbec nechápu, proč se v takových lehkých sračkách leze") a nemůže nalézt štand s řetězy (synonyna: kruh, slaňak, n-nýtů vedle sebe apod.), tak mu začíná jeho velký problém (a to ty následující nyní přeskakuji ...)!

Obecně to zase není nic nového, viz. třeba Radan Kuchař a jeho tatranský příběh v knize Deset velkých stěn. Ale zatímco dříve to byla výjimka, dnes je to pravidlo, ještě že ty vrtulníky dnes létají už i do Skaláku! A co s tím? Po pravdě řečeno, nevím. Máme demokracii (resp. její velmi specifický klon), direktivně se dnes nic nařídit nedá a na osvětu nejsou peníze (a když náhodou nějaké malé jsou, tak se stejně neví, jak s nimi naložit). A tak jen nezbývá než (smutně) konstatovat, že procesy přirozené selekce tento problém průběžně řeší za nás a stále spolehlivě (tj. mimo dosah demokraciem, ať chceme nebo nechceme a většinou spravedlivě) odděluje zrno od plev ... jinými slovy, živé od více či méně mrtvých.