On je trochu problém v tom, že chceš-li dělat horolezectví na opravdu špičkové úrovni a nemáš bohaté rodiče, jejichž nashromážděné jmění bys na to utratil, nemáš moc šancí. Vrcholové horolezectví v jakékoliv disciplíně je dneska záležitost profesionálů, kteří stále lezou a trénují a ve volném čase shánějí sponzory.

Aby někdo získal sponzory, musí mít jméno. Jedním z prostředků, jak jméno získat jsou takovéto ceny. Pak je tu obyčejná ješitnost, ctižádost, touha po uznání na straně adfeptů takových cen, a snaha povzbudit a ocenit špičkové výkony na straně pořadatelů.

Že to je ošidné a dochází v tom k chybám je jasné, vždycky to tak bude. Čím výše do hor, tím více je ocenění závislé na pravdomluvnosti aktérů. Nejpoctivější srovnání jsou závody a pak sportovní lezení.