Že sundání Smítkovy vrcholovky z Laňky vyvolá diskusi bylo jasné, ale takovouhle sprchu jsem nečekal – a nejošklivější jedovatosti si snad nezasloužil.

Ano, udělal jsem chybu, „tohle se mi nepovedlo“. Ač veden ryzí snahou o zachování relikvie, uznávám logickou kritiku. Upřímně se omlouvám správci oblasti, VK a dalším oficiálům, že jsem s nimi záležitost předem nekonzultoval a „šlápnul do jejich hájemství“. Ti hoši dělají záslužnou práci, které jsem si vždy vážil a vážím, o to víc mne situace mrzí.

Stejně tak se omlouvám všem, kteří již nemají příležitost se do „origa“ zapsat. Na adresu dotazů „kde ta knížka vlastně je“ sděluji, že nikoli v mém šuplíku, neukradl jsem ji ale předal k archivaci do rukou předsedy TJ Český ráj.

Pro mne – a doufám i pro ostatní – z toho vyplývá jasné poučení, že se má zachovávat staré dobré pravidlo: „Nepopsaná a zachovalá knížka nechť setrvá na vrcholu, na plnou či poničenou upozorni správce oblasti, aby ji předal do archivu a nahradil novou!“

Chroust II.