Pocit většiny čtenářů asi shrnul "Jirka" o dva komentáře výš.
"Problémem nejsou konkrétní věci, ale tvůj celkový přístup. Ty jsi přesvědčen, že je vše v pohodě, asi proto že jsi v horách ještě nic moc nezažil. Ti kteří už něco zažili a umí si domyslet různé reálné varianty mohou opravdu pak mluvit jen o amatérismu."

Fujtajxl, já se v průběhu toho čtení začal pekelně bát. A to o mé maličkosti (a zejména mém lezením s dítky v nedostupných oblástkách na dubském písečku) říkají že jsem cvok :) Jenomže já s dítky lezl dvojky, trojky a byl si zcela vědom toho, že ty věže a věžičky sóluju. Od tý doby, co staršímu z dítek trojky nestačí a nebaví jej, prostě sami nelezeme. Snažím se aby u toho vždy a za každých okolností byl další dospělý, ale hlavně opravdu zkušený, lezec.
To pro případ průseru!
Dávno jsem totiž vypozoroval, že on totiž pro lezení bezezbytku platí první Murphyho zákon" „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“. K tomu - a jak jsem vypozoroval právě při lezení patří tradovaný Murphyho dovětek: „Co se nemůže pokazit, pokazí se také.“

Hele, autore, poznal jsem Tvá dítka :) Vím jak lezou (démonicky), víš že jim fandím a mám nejméně z jednoho z nich pocit, že se tady vyskytl neobyčejnej lezeckej talent. Tak mu neubliž! Promysli to ještě, a přiber někoho do patry!