No tak trochu obšírněji. Následky problému se snažím eliminovat dvěma způsoby. Ten první je, že udělám maximum pro to, aby problém vůbec nenastal. Tady asi autor udělal maximum, a asi se tomu nedá nic vytknout. Ale i tak se dostal v tomhle bodě na úroveň, jen jako když lezou dva dospělí.

No a pak je tady ten druhý způsob. A to je dostatek prostředků na řešení problému, když už nastane. Jenže tuhle možnost autor eliminuje na "děti zavolají kamarádovi, a někdo nás zachrání". Tohle chápu tak u horského vůdce, který je v tom prvním (preventivním) bodě někde úplně jinde, než běžná lezecká populace, ale ne u normálního lezce.

Navíc tenhle přístup, který autor obhajuje tvrzením, že přece nezůstane doma, považuji za těžce arogantní vůči okolí, které pak případný problém bude muset řešit. Nicméně tenhle přístup začíná být bohužel rozšířenější, a pokud člověk čte i německá média, tak zjistí, že se v nich začínají objevovat názory, že vykašlat se na kamarádskou pomoc , lidem co to maj takhlen na háku, je ok.