Nazdar Čokaři,
je to už let, co jsme se neviděli, co? Ledacos a ledaskdo se za tu dobu změnilo, jenom ta příroda pořád jakž takž odolává. Někdy s Boží, někdy s naší pomocí. Vzpomínám na první polovinu sedmdesátých let, kdy jsem s bázní a nadšením poprvé vyrazil do Skaláku. Neznal jsem tehdy ty Kujany,Sochory, Haleše, Rymplery,Salámy,Šlechty....Ani jsem nevěděl, do čeho pořádně jdu. Byla jiná doba. Za šátrání po kruhu byl kopanec kamkoliv, za kouření v lese minimálně pojeb. Jinak ale pohoda, dařba. Cosi z té doby ve mně zůstalo a věř mi, že si upřímně myslím, že jsi takovou výchovu nezažil, nebo se tě jaksi nedotkla. Nejde mi na rozum, že kdosi odtud se snaží zasvinit tenhle kout drátama a skobama. Vyrostl jsem v době, kdy bylo pýchou nedat do cesty kruh a na výkřiky o nezajištěnosti cesty byla jednoduchá odpověd: nemáš na to? Tak hobluj čtyřku. Co tě vede k vymýšlení a realizaci ferrat? Kdybych tě trochu neznal, tak si myslím, že jsi pitom, který na to nemá (mám na mysli lezení), ale vím, že je za tebou docela dost pěkných výstupů. Tak co tě vede k tomu, že se snažíš udělat z panenských terénů připitomělé dálnice? Jaký to má smysl? Má to být hybrid mezi turistikou a lezením? Nebo se nějak realizuješ? Smysl toho podniku mi uniká. A neargumentuj prosím ferratami v Alpách a Dolomitech, jejich vznik byl podmíněn úplně jinými souvislostmi, které jistě znáš. Celé mi to připomíná známé kauzy, kdy je třeba dostat prachy z Unie a tak se vymýšlejí takové zhůvěřilosti, že nad tím rozum stojí. Méně je ale většinou více a osobní uplatnění je třeba směrovat tam, kde nikomu neškodí. Nechci mluvit za jiné, ale mně svými ferratami škodíš. Stejně jako jsem měl rád Jizerky a Skalák bez asfaltových cest, stejně tak se mi líbí stěny bez ocelových lan. Nepatřím k příliš aktivním, poslední dobou se moc neprojevuji, ale jsou záležitosti, ke kterým se musím vyjádřit. Ferraty (u nás) mezi ně patří. Prosím neser.
Jarda Hlava