Tehdejší ČSTV fungovalo podle vzoru neomylného SSSR, jako ostatně všechno té doby. Na všech úrovních tělovýchovy byla spousta komisí, které ovšem fungovaly jen formálně a které nikdo, ani jejich členové, nebral vážně. Až na některé ambiciozní jedince typu soudruha (a milicionáře) Skandery o kterém bych ale rozhodně nenapsal to co o Jiřím Samovi Pechoušovi. Členství v něčem a "aktivita" většinou neznamenaly nic, jen to, že je to pozice, která musí být obsazena. To prosím stále mluvím o tehdejší tělovýchově se zvláštním zřetelem na horolezectví, aby náhodou nevznikl nějaký mylný dojem.
V jiných sférách společnosti to bylo jinak a jakékoliv členství bývalo odrazovým můstkem pro cokoliv.
V SSSR bylo lezení považováno za kolektivní sport a byla hrůza na to koukat. Pro klasické lezce té doby u nás to ani tak moc sport nebyl. Spíše něco mezi smyslem života a světovým názorem. A nebylo nic jednoduchého si ten kousek prostoru vydobýt a hlavně uhájit.