Kromě obecně formulovaných výzev – chovejte se slušně – mě zaujal bod 1. Je zde na tvrdo napsáno, že spoustu problémů vyvolává internet. Obecně (a mám s tím zkušenost) platí, že existují malé oblasti s lokálním a sublokálním významem. Chodí tam pět lidí a když tam dorazí šestý, tak se s ním ještě nějak dohodnou. Nikomu (vlastník pozemků, chatař v sousedství, místní hajnej) to nevadí, není problém a ty buřty si nakonec upečou u chataře na zahrádce.
Pak to ale objeví nějakej trotl a napadne ho geniální věc – hodím to na internet, frknu k tomu souřadnice a na všechny ty šutry (celkem dva) udělám nějakej nákres. To budou kámoši čumět, jakej jsem bourák a v pondělí ve firmě budu za Kinga.
Příští víkend tam je pět aut, šest psů, čtyři manželky a devět dětí. Není kde parkovat – no nic – frkneme to před toho chataře- se neposere. Na stromech visí hamaky, děti dělají to co děti obvykle dělávají, psi serou po okolí (a nejenom pesjkové) a chatař shání ve sklepě vazelínu.
Ono by se nic nědělo, kdyby to bylo někde v Ádru na okruhu, kde je turistů jak sraček. Ale jsou minioblasti, kde to opravdu nepasuje, význam mají jenom pro místňáky, na odpoledne, po práci, nebo když je o víkendu mizerně a v neděli ve dvě se to nečekaně proškubne.
Ono k lezení patří i to objevování, pátrání, zklamání a pocit, že mám něco, co jsem našel sám a o co se dělím s nejbližšími kamarády. A je to tak i ve světě – všude mají nějaký tajný kout, někde zastrčenej, o kterým ví jenom ti místňáci.
Asi to schytám, že jsem sobec a nepřející, že přeci ty skály jsou pro všechny a každej chce do přírody. Jasan, tak si je vychoď a až tě budou bolet hnáty a z pěti pokusů budou čtyři neúspěšný, budeš si těch dvou bezvýznamnejch šutrů vážit a na internet je nepověsíš.
Co na závěr? Nejlepší pivo vaří v Humpolci a vloni umřel Alvin Lee, což mě mrzí – abych napsal na konec něco podnětnýho.