Dodovo vyloučení z Jamesu na mne zapůsobilo velice nepříjemným dojmem. Nemohu uvěřit, že ani jeden z delegátů nebyl proti, že všichni kromě těch, kteří se hlasování zdrželi, mají tak jasno v tom, že Jozef Kopold není nic jiného než paskvil horolezce a lhář, který nemá v idylickém spolku čistých Mirků Dušínů co pohledávat.

Doda znám osobně jen z několika setkání a fandím mu jako jakémusi „enfant terrible“ slovenského alpinismu. On posouvá hranice, je kontroverzní postavou, ale snad se správně domnívám, že motivací k jeho projektům a výkonům rozhodně není touha se za každou cenu ocitnout na titulních stranách horolezeckých magazínů či obdržet Piolet d´Or. Ne, tak jednoduché to není, zrovna tak jako není jednoduché nic vysoko v horách, kde člověk v extrémních situacích objevuje práh svých možností a potácí se mezi svým strachem a odvahou a leckdy pak překročí práh své soudnosti. Neumím a nemůžu posoudit, nakolik se vážná obvinění na neposkytnutí pomoci spolulezci zakládají na skutečnosti, ale to nemohou ani jeho soudci.

Neznám autora stanoviska VV SHS James, ale z četby podobných proklamací jako že „znovu bolo slušným a poctivým horolezcom, ktorý sa v duchu „by fair means“ o niečo snažia, napľuté do tváre “ mám osypky. To bych nemohla mezi tou partou, která tak ráda porušuje jí nepohodlná nařízení a zákazy, žít čtyřicet let, a ani by se nemohl stát slovenským horolezcem století Pavouk. Tím vůbec nechci říci, že bychom se neměli o fair means snažit ze všech svých sil. Inkvizice také ale na místě není.

Pokud se velice smělé plány Doda na vylezení Bonningtona alpským stylem uskuteční, budu mu držet palce, aby přežil on i jeho spolulezkyně.