Jo, když jsem si v září zlomil patu, taky jsem si řikal, jak v listopadu aspoň odpajdám Kunratickou. Za tři měsíce jsem srost tak abych moh konečně došlápnout na nohu a to si optimisticky maslím, že jsem tomu lehce pomoh svým "čarováním", protože mi vyhrožovali s ještě delším srůstáním. Je pravda, že jsem byl bez drátů, což je asi horší pro praštěnýho lezce, ale jednoznačně lepší pro nohu. No a za další měsíc jsem zahodil berle díky svojí neposlušnusti a dobrému čaroději. Nicméně za dobu, co si pata v klidu srůstala, zbytek nohy šel do háje. Výsledek: propadlá klenba, zkrácená achilovka a vazy v háji. V únoru už jsem běžkoval a v březnu lez v pohodě na Suškách, ale dojít terénem a rozpadlejma žebříkama k nástupu, to zas byla jiná hitparáda, o běhání nemluvě. Prostě je to běh na trochu delší trať.
Nicméně Mára si určitě může dovolit jinčí servis než já a doktory, co si nebudou klepat na čelo. Takže přeju hodně štěstí, trpělivosti a pevný srůst.