Jistič se zachoval prakticky nejhůř, jak mohl (kdyby si konce lana nevšiml a nechal ho projet, dopadlo by to asi stejně blbě, ale dalo by se to aspoň pochopit, když ne omluvit).

Buď neměl odhad nebo zkušenost, nebo mu voda za krkem zatemnila mozek, že nechal vědomě(!!) parťáka spadnout - a takový pád, jak je i v článku uvedeno je z principu nekontrolovaný. To je naprosto neomluvitelné, bohužel ne až tak překvapivé.

Oba evidentně věděli, že mají krátké lano (prvolezec přelaňoval), jistá (podstatně menší, bohužel pro výsledek rozhodující) část viny padá i na spuštěného, měl si to v zájmu zachování vlastního zdraví pohlídat.

Naprosto spolehlivou , stoprocentní prevencí - v případech, kdy není zcela zřejmé, zda délka lana na spuštění stačí - je navázání jističe! Navázání má spouštěný nekompromisně vyžadovat, je to jeho zdraví. Jistič, zejména pokud jde o muže :-), k tomu přistupuje prakticky vždy s lehkou myslí a s nechutí v tomto směru cokoli podnikat - bo vidí, že není problém a když bude, lehce ho zvládne, ale přesvědčit se dá.

Pak sice může nastat problém viselce, ale ten už je (při běžném sportovním lezení jednodélek a při sedacích úvazcích) nesrovnatelně méně závažný, spíš legrační.

(Setkal jsem se s případem, kdy jistič "velkoryse" udělal jednoduchý uzel na konci lana, ale ten - jak jsme vzápětí, naštěstí jen cvičně vyzkoušeli, osmou projede snadno.)

Navázání jistícího má význam (ještě větší) i tehdy, když prvolezec leze cestu která se blíží délce lana. Pokud těsně před koncem spadne a lano projede jistítkem, následky jsou fatální.

Navazujme se při jištění a vyžadujme to po svých jističích (jsme-li v pochybnostech o délce lana), je škoda se naprosto nesmyslně potlouct, domrzačit nebo i zrakvit!

(Píši tento komentář i proto, že ne tak dávno se mi něco podobného stalo - byl jsem v pochybnostech o délce lana, které nebylo moje, opakovaně jsem se ptal, zdali délka stačí - sámoozřeejmě, opravdu stačí? - no jasněéé! Tak jsem to pustil z hlavy a nevyžadoval navázání (moje hrubá chyba!!), nešlo o zelenáče, a lezl. Při spouštění jsem viděl, že to je tak 4-5 metrů nad zem, nechutně vysoko. Dopadiště rovné, ale celkem tvrdé. Řvu, jistič aspoň pochopil o co jde, nechal lano - přes moje hlasité protesty - projet na těch pověstných 30cm (to jsem mu měl opravdu za zlé) a mával druhou rukou, že je nad věcí. Šel ke stěně a dolezl (naštěstí tam byl lehký terén) pomocí jedné ruky dostatečně vysoko, abych se dostal na zem, konec dobrý, všechno dobré, ale...)