Jsem rozladěná ze všech článků a komentářů, které se okolo této události objevily. Bývá to tak ale skoro pravidelností, že informace jsou podány neúplně, nesmyslně a hlavně od lidí, kteří nakonec nic neviděli (bohatá zkušenost z parašutistických nehod).
Dne 3.8. jsem s rodinou byla také na ferratě. Odpočívala jsem po výstupu na nábřeží ve stínu a sledovala pohyb na stěně. Viděla jsem lezce přicházet ke stěně s dcerou, jeho nástup do první poloviny bez zakládání jištění, pak jeho pád a nakonec jsem organizovala jeho záchranu včetně volání sanitky. V tom mi pomohl Angličan, který seděl pod stěnou na odpočívadle. Stopl auto, řidička zavolala ze svého mobilu záchranku. Já s rodinou a autolékárničkou stoupala za zraněným. Při výstupu jsem stačila informovat posádku záchranky, že mám v ruce jen autolékárničku a že pád byl zhruba 40 metrů. Záchranář se základním vybavením vyšplhal za náma. Poté začali nosit další vybavení hasiči a Karel. Postarali jsme se o dceru, která byla v silném rozrušení. Příčina pádu nebude zcela objasněná - lezec byl ve stěně sám, jde o novou cestu již zajištěnou, ale ještě bez názvu a bez popisu. Karel - tvůrce cest - na lezce částečně viděl, ale jištění lezce bylo z druhé strany a Karel tedy neviděl, jestli je nebo není zajištěný. Sedák, který jsem z něj stříhala byl nepoškozený, set nepoužitý. Tzn. jediná jistota co se stalo je, že nebyl jištěný. Čekalo se velmi dlouho na vrtulník - ve hře byla LZS Praha - Liberec - Ústí.
A k doplnění - nějaký chlapík z ferraty scházel dolů, když já s příbuznými stoupala nahoru ke zraněnému - proč tenhle člověk nepomohl? "Kde je ten zraněný?" " Já nevím, asi někde támhle"... a odešel....v tu dobu byla ferrata vylidněná.
Za rodinu lezce, který udělal, ač jinak zkušený,fatální chybu prosím, aby jste se vystříhali hloupých poznámek,a jen zapřemýšleli, kolikrát jste tak trochu riskovali vy, a co si tím pádem z téhle nehody můžete vzít do vlastního života - alespoň snad to, že zkušenost neznamená být neohrožený.