Já jsem měl na mysli motivaci ve vztahu k ČHS, který tady prvotní přispěvatel kritizuje. Ohledně motivace jsem měl na mysli co by například pohnulo třeba Martina Stráníka, nebo Nelly Kudrovou, aby objížděli všechny závody Světového poháru a trénovali tak, aby tam uspěli.

I ve tvém příspěvku je stížnost na malé odměny, neodpovídající nasazení závodníků a to se táhne jako červená nit všemi aférami, které už v závodním lezení vypukly a jinými slovy se jedná téměř vždy nějakou formou o peníze, jejích rozdělování a podobně.
Také požadatelé závodů si často stěžují na malou podporu ze strany ČHS.
Pak jsou tu stížnosti na organizaci závodů, kvalitu a charakter cest na nich, ale to je spíše věc pořadatelů a méně ČHS.

Aby byli závodníci spokojeni, musel by ČHS do nich dávat podstatně víc peněz, než dnes. Je tu také otázka efektivnějšího využívání zdrojů, které jsou k dispozici, ale na to budou různé názory vždycky.

Teď jde o to, jestli mohou úspěchy závodníků potřebné peníze generovat, nebo jestli je představa o marketingové síle závodů v lezení jen zbožným přáním. Vedení ČHS si musí najít odpověď na otázku, jestli se to, co se do závodního sportu dává je v rovnováze s tím, co do ČHS přináší a to nemyslím teď jen finančně, ale taky co do prestiže, přilákání dalších členů a jiné nefinanční přínosy.