Jojo, po západu slunce vylezli Prostřední žebro, kousíček po hřebeni směrem na Ostrvu pár desítek metrů pobloudili a při návratu na správnou trasu sjeli všichni tři s lavinou. Kláruše zasekla cepín a zůstala skoro nahoře vedle hlavního proudu laviny. Píťa spolu s Alešákem sjeli cca 200 metrů na jih. Píťa naštěstí koukal ven, tak okamžitě vyhrabal sebe i Alešáka. Ten ještě v adrenalinovém rauši vystoupal nazpátek, ale pak už to moc nešlo. Kláruše vzala batohy, Píťa Alešáka a šli po hřebeni na Ostrvu. (To byly časy, kdy každý nový metodik oddílu sjel s lavinou.) ...následuje Lukášovo líčení... Pak Alešák jako dostudovaný fyzioterapeut ležel na posteli, pozoroval nafukující se stehno a přesvědčoval nás, že je všechno OK. Naštěstí tam byl Petr, budoucí gynekolog, podíval se na stehno a hned volal sanitku. Ta přijela, protože byla sjízdná silnice až na pleso, chlapi Alešáka bez řečí naložili a doktor prohlásil, že je to natržený sval, že kterého tečou litry krve dovnitř a že jde o život.

To nepíšu jako dehonestaci, ale jako ukázku, co se všechno může stát a v podstatě jako dotvrzení Lukášových slov o sérii drobných chyb.