Problematiku bych rozdělil na dvě části. Z hlediska profesionálního pohledu je potřeba definovat pro databázi cest strategii, okruhy, cíle, prostředky finanční a lidské.

Databáze:
- kompletní databáze oblastí, sektorů, cest.
- kvalitní popis cest včetně aktualizací (špatné, zavádějící popisy ve starých průvodcích a protokolech)
- topo cest pro snadnou orientaci
- přidání GPS k cestám či sektorům, a to ať pro potřeby lezců, tak hlavně záchranného systému.
- další vylepšení a informace, jak pro lezce, tak i pro záchranný systém.

Správa databáze:
- definovat oprávnění správce (držitele) databáze nakládat s ní z hlediska nekomerčního, komerčního
- kvalitní editoři a korektoři, kteří pracují za určitých nekomerčních, komerčních podmínek

Spolupráce se spolky:
- sdílení dat s dalšími podobnými spolky (skály jako vyhlídky zajímavé pro turisty vs. turisticky zajímavá místa pro lezce)

Spolupráce s veřejným sektorem:
- dotace z evropských a regionálních fondů pro podporu turistiky
- značení ve spolupráci s krajem, městem, informační cedule atd.

Komerční využití databáze:
- vydávání papírového průvodce s doplňujícími informacemi (ubytování, jídlo, plánky oblasti)
- vydávání elektronického online průvodce (odkazy, napojení na navigace, topo).

Další záležitosti:
- správci a provýstupci, jejichž zájem je v kvalitě, nikoliv v kvantitě

U mě bohužel působí ještě osobní hledisko, kdy naplnění veřejné databáze aktuálními hodnotami mi po mnoha letech přestalo dávat smysl. Jednak aktuální projekt opět může dopadnout jako ten předešlý neboť není stanoveno nic z výše uvedeného a i kdyby bylo, tak to není jakkoliv závazné, vymahatelné, postihnutelné. Dále jsou zde databáze dávno zavedených soukromých webů. Vznik veřejných databází a celková honba za číselnou kvantifikací působí také tak, že oblasti a cesty vznikají v průběhu dnů, týdnů, jen aby už v oblasti nezbylo žádné místo na cesty kohokoliv jiného. Ničí se aspekt různorodosti, vývoje, všeobecného vlivu. Toto elitářství zaměřené právě na kvantitu bez ohledu na kvalitu probíhá z dotovaného materiálu ČHS. A to je dalším bodíkem, kdy z dobrého skutku, jakou dotovaný materiál je, se stal objekt osobních zájmů.
Při zveřejnění (nejenom) skalky v médiích dochází k tomu, že zaplnění dotčeného místa lidmi, jenž si nebyli schopni udělat předtím samostatnou a mnohdy jednoduchou rešerši, je přes míru. Množství lidí pak způsobí, že se rozšíří i skupina okolo oblasti zájmu. Někdy se jedná o pouhou obranu pozemkových práv vlastníka (jedno auto nevadí, dvacet už ano), přes prodej či využití skal z veřejného majetku pro účely komerční (parkovné) nebo jiných zájmových skupin (ferraty).
Veřejné sdílení databází, průvodců mi tedy přestalo z hlediska všech výše uvedených důvodů dávat smysl. Je tak totiž šance, že taková místa zůstanou zachována i další generaci stejně, jako nám je zachovali naši předchůdci.