Jsou to takoví místní Páleníčci. Ale budiž jim čest a sláva za neúnavné pucování stěn a hledání pěkného lezení v místních vertikálních botanických zahradách.
Akorát to chce bystrost, protože jednou jsem byl rozjetej, nevybral v jedné Grillově cestě náhlou zatáčku a skončil v nejištěném křoví proloženém lokry, prachem a hlínou, zatímco borháky vedly doleva vodorovně v pevné skále, jak se později zjistilo. Prostě cesta nevede vždy logickým směrem, ale spíš po nejpevnější a nejčistší skále v okolí ať už to směřuje kamkoliv.