Ahoj, myslím, že sem k debatě patří Márovo vyjádření v diskuzi na Lezci, takže si ho sem dovolím zkopírovat:
==============
Ahoj Michale,
využívám toho, že jsem před chvílí dokončil online rozhovor na lezci a tak už dojedu i odpověď Tobě. Radka bych nikdy neřešil, jelikož mám na práci daleko lepší a hezčí věci, ovšem to by musel zůstat v mantinelech, kam patří jeho výkony. Čili osobní úspěch, kterému se dá upřímně zatleskat. Protože ta oběť a výkon není jen tak pro někoho. Doposavad OK. Jakmile ale osobě začne tvrdit, že je nejúspěšnější Himalájsta a že tam vylez třeba sólo s velkohubostí jemu vlastní a vůbec, použije slovo lézt, které nezapomene zdůraznit, tak mi to vadí. Tím si řekl o audit svého konání. Takže můj hlas jsem zvedl ne teď, ale dlouhodobě na to poukazuji a z jasných důvodů. Jelikož lhát a podvádět se nemá. Dokonce ani mlčením podporovat. Jelikož jestli je lezení v horách i kusem sport, tak jsou tam jisté pravidla, kodex a etika, kterou nám přenechali naši otcové, dědové a dědci dědů. Pakliže vyjedu lanovkou na kopec, tak nemohu říct, že jsem tam vyšel. Tím že lezu ferrátu, nejsem automaticky horolezec. Když mi někdo hodí z Prachovské jehly lano dolů a já vy-jumaruji na vrchol, nemohu říct, že jsem tam vylezl, ale vyšplhal po laně. Jinými slovy jsem si to zjednodušil a nepoužil dovednosti lezeckého pohybu. Stejné je to v horách, pokud se aktivně aspoň neúčastním při budování cesty, nemohu tvrdit, že jsem ji vylezl, nebo aspoň nebuším se do prsou, jaký jsem to tygr Himaláje. Přitom ani jedním výstupem krom Šiši, se nepřiblížil úrovni minulé a předminulé generace lezců. Výstupy byly většinou provedeny v horším duchu, než u prvovýstupců, které byli udělány mnohdy i více než před padesáti léty. Tímto prohlášením kálí na hlavu, klukům, kteří lezli před ním a kde jejich stínu a dovedností se ani kouskem nepřiblížil. Nehledě, že pakliže budete třeba žádat podporu od partnerů, tak naprosto zbastlil etalon kvality. Nejde o mě, já partnery mám, ale o vás a především o narovnání prostředí. Jelikož tlučhubům a fabulujícím lhářům se nesmí dávat nedávat prostor, protože rekonvalescence tvá delší čas, než doba kdy se škodilo. Takže nesu kůži na trh s tím, že budu sklízet nevoli. Přesto to udělám, protože lezení je moje životní láska a co jsem dostal do vínku od předchůdců, jak o je Rak, Šmíďák, či Radan Kuchař, chci předat dál. Přitom stačí jet jen na Slovensko, kde Peter Hámor dokončil běh čtrnácti vrcholů téměř ve stejném duchu a je to dobrý a skromný chlapík, netancující jak slon v porcelánu, kterého kousla do řitě tarantule. Slova typu nech to být, mě upřímně mrzí, jelikož takto jsme nechaly být třeba bolševiky a jinou pakáž, než se hlasy spojili a odsoudili zlo, tam kam patří. Díky Marek