dovoluji si jen připodotknout, že Míra Polman vedl zasedání rukou pevnou a hlasem rázným. Diskuze, které vedly do bažin rázně utnul, historický byl jeho výrok (hádka o prvovýstup na Jehlu): vezmu flexu a na ty zkurvený patníky vyřežu schody. návraty z oddílových schůzí "U Červených" autobusem (já vystupoval v Tanvaldu, on pokračoval do Desné) byly ve znamení hlasitě (protože trochu poloopileckých) vedených řečí, ve kterých dominovalo ono Mirkovo pověstně "Komunistische Saubande" a pak další, už hůře publikovatelné výrazy - to vše v plném autobusu. Některé historky (např. o prváči na Pětichlapku) mi dodnes uvízly v hlavě. Skoro se mi chce říci, že takoví frajeři už dnes nejsou a o to tristní a šokující byl jeho konec a odchod do lezeckého Pekla (v Nebi by se mu nelíbilo a čertům tam dole určitě zvednul mandle).