Byl jsem tam! Na rozdíl od Turka jsem viděl, co se stalo. V reakci na sračky v Turkově komentáři bych chtěl svého zesnulého kamaráda „P.“ představit.
Můj přítel byl obezřetný, vyrovnaný a velmi opatrný horolezec. Ke všem cestám přistupoval s respektem a pokorou. Byl to komplexně vzdělaný sportovec, který byl kompetentní ve všech subdisciplínách horolezectví. Nebyl to dobrodruh, ani hráč, ani hráč! On (a já) jsme si byli vědomi relativní křehkosti břidlice.
V době, kdy je můj přítel stále na pitevním stole v Plzni, když jeho žena ještě neví, že od dnešního dne bude vdovou, když mi stále krvácejí rány na rukou, ignorantský, arogantní, neuctivý mozek tady vypouští v komentářích svou špínu. To je škoda; to je nedůstojné.
Tváří v tvář smrti horského společníka (i neznámého cizince) by mělo být ticho. Nyní je příležitost přemýšlet; Čas si znovu uvědomit svou vlastní zranitelnost a smrtelnost.
JednaŠpekova cesta v Adršpachu se jmenuje: Memento mori! Turku pozor! Můžete být další.
R.B.