Nádherný článek, ocení asi jen ti starší, co v tom žili. Dnes se člověk v pátek ráno podívá na předpověď počasí, zavolá do penzionátu do Rakouska a odpoledne odjede na lyžařský víkend. Tohle je opravdický retro. Moc se mi líbí ta fotka malíře s těma hexama. On si je určitě nevyráběl ve sklepě ve svěráku a s vrtačkou, ale koupil to u „Šustra“. Já jsem měl kdysi i „velké hrnce“ odlité někde ve fabrice, ale kámoš mi chtěl ukázat, jak jsou pevné a prásknul s tím o skálu a ony se rozlámaly. Po pádu bolševika jsem neváhal a ty dvě horní velikosti jsem si koupil originály a dodnes je používám - jen tam občas měním smyčky. Pro doplnění - spíše pro znalce a pamětníky snad jen připomenout, že byla ještě trochu měkčí forma devizáku, tzv. dinarák, která umožňovala odjet do Jugošky - tedy pro lezce především do Paklenice, s možností vytáhnout tam i rodinu pod záminkou moře. Nebyl na to pochopitelně taky nárok, člověk se musel ještě dovybavit nějakejma opravdovejma penězma z černýho trhu (aby tam nějak vyžil) a nakonec do tý Jugošky musel jet přes Uhry, protože na kratší trasu přes Rakousko neměl povolení.