Začínal jsem s Jurou obcas lézt, když jeho vrstevníci s lezením už leckdy končili. Nezapomenu na týden s oddílem na Zbojandě v Tatrách. Poslední den před odjezdem se mi už nikam moc nechtělo,
Ale Jura mě vyhecoval se slovy "nekecej, jdeme, tohle jsou možná moje poslední zimní Tatry." Jeho fyzička i morál mě konsternovaly i po jeho šedesátce. Jsem rád že jsem s ním byl skoro až do konce jeho dnů. Poslední věta ve špitálu, které jsem jakž takž rozuměl, byla "je třeba dodělat to dřevo". Tak snad tam někdy dojedu to dodělat, Jura to bude kontrolovat seshora.