ano, Praha byla na začátku roku "zavřená", ale:
1. praha má to štěstí že má v okolí půlhodiny autem/vlakem spoustu jiných skal
2. pražské oblasti jsou v porovnáním s okolím prahy venkoncem kvaky (až na čestné výjimky). Sulov má na Slovensku úplně jinou pozici.
3. pražská uzavírka skončila dřív, než se přestala upravovat jizerská magistrála a než začalo být odpoledne ještě světlo (a tedy lezli jen ti nejskalnější nejotrlejší) a sokoli ještě nepřiletěli, hadi a štíři byli zalezlí a bejlí nezačalo pučet.
4. přestože byla v lednu a únoru uzavírka a lezlo se, nikdo nikoho nepokutoval (nebo ano?) a tiše fungovala setrvačnost
5. podivuhodnost toho, že bylo žádáno o výjimku/povolení i přesto, že žádný zákaz v stále platných starobylých zřizovacích vyhláškách nebyl, byla již diskutována a nemá cenu se opakovat.

obecně:
my = žadatel=národní horolezecký svaz nevidíme a nemůžeme vidět orgánu OP do hlavy a netušíme, co mu přeletí přes nos. jestli si třeba nevymyslí pětiletou studii (a pět let předem fakt žádat nebudeme a snad ani nemůžeme). předpokládat, že po dobu studie platí zákaz a nikoli setrvačnost stávajícího stavu mi připadá v rozporu s přirozeným právem. je sklapnutí uší s tím "tak to holt pár měsíců vydržíme a nepolezeme tam" skutečně ten správný přístup? nepovede to příště k "tak to holt pár let vydržíme a nepolezeme tam?" a nezakládáme tím nějaké zvykové právo? (právníci mezi čtenáři/diskutéry laskavě odpustí moji blátivou terminologii)