ale jasně, to všichni víme.
problémem těch dobrovolnicky plněných databází je to, že se tam ládují nové cesty dělané pro lidi a populárky a o klasických cestách z 30. - 80. let je tam venkoncem houby, ono obecně alpský prostor má něco společného s pískovcem, a to že se tam leze furt doblba pár procent cest. rakousko je relativně v pohodě, tam jsou AV fýrerové, kteří mapují všechny takové ty horské cesty do dejmetomu 70. let, a riziko, že slavně prostoupíme linii z 30. let je menší než v zemích s tradičním bordelem.

ale...

sestupovali jsme onehdá před pár lety s velké alpské cesty 30. let, měli jsme ukrutnou radost, vylezli jsme to, bylo to 600 výškových metrů lezení a a 1500 výškových metrů nástup, sestup dva kilometry, a při sestupu jsme 800m nad dnem údolí podcházeli pod takovou krásnou odpledne vysluněnou 300m stěnou, asi naprosto z hlediska AV fýrerů bezvýznamnou, a tak jsme začali hrdinně fantazýrovat, že bychom tam nechali stopu, a vono nic, nenašli jsme ani tečku a vyšumělo to. pro naši mentalitu z české kotliny je možná nepochopitelné, ale není to ani velká stěna do které by se pustil dibona, aschenbrenner, bulh nebo někdo takový, a od parkoviště s bouldermatkou na zádech je to moc daleko, ale třeba tam fakt nikdy nikdo nelezl.