Už jenom kvůli druhé délce stojí tahle cesta za přelezení. Jenom bacha na lehčí prostřední část, povedlo se mi tam shodit balvan velikosti .... třeba středně velkýho dobrmana :-) přímo pod sebe do cesty. Doteď nechápu, jak to že to nikoho netrefilo. To čekání, jestli někdo nezačne křičet, bylo dost hrozný..

Ta dýlka je fakt parádní. To čekání muselo bejt fakt hrozný, ale ta stěna je dost kolmá, takže pokud tam někdo byl, asi ho ten šutr přeletěl.
Pokud měl ten šutr opravdu velikost středního dobrmana, nejspíš by asi už nekřičel, kdyby ho to trefilo.

No, čekal jsem spíš, že by křičeli spolulezci těch trefených. Pod náma byly nejmíň dvě dvojky - bylo to o prázdninách a všude byl hroznej nával. Den předtím jsme napočítali na prvním pilíři na Tofanu čtrnáct dvojek! Lezli jsme tam jednu dýlku třeba tři dvojky současně, lana se pletla do sebe, byl to děs. Nejdřív jsme zkoušeli počkat, až ty před náma odlezou - ale nešlo to, ostatní se natvrdo a bezohledně cpali se přes nás dopředu, tak jsem to museli dělat taky. Něco takovýho už bych nechtěl zažít - tehdy jsem se rohodl, že v Dolomitech už polezu jenom za deště, v noci, nebo při finále mistrovství světa ve fotbale :-)

Populární túry jsou často opravdu přecpaný. Doporučuju Lagazuoi nord - přístup lanovkou a naprostý klid. Jsou tam kromě Via del Drago a Spada di Damocle ještě dvě cesty, z toho jedna čtyřka. Pak taky může bejt lepší se vyhnout víkendu, protože některý předbíhači jsou opravdu bezohledný a nebezpečný.