Uchovávám nostalgické vzpomínky na tuto cestu, protože jsem ji dvakrát lezl s nezapomenutelným Rudou Zabilkou - v srpnu 1966 a pak po Vánocích téhož roku, s bivakem, byl to 2. nebo 3. zimní přelez. Současníci, pomyslete, že jsme měli s sebou 40 ocelových karabin! Dnes už bych je ani neunesl! Letní vibramy, namrzající lana čs. výroby (počet pádů 0 až 1), motocyklové přilby a jinak samá vlna...
Nazdar!
V. Š.

To musel bejt záhul. Já jsem éru ocelových karabin ještě částečně zastihl, ale 40 si jich na sobě představit nedovedu. Když si k tomu člověk přičte ještě skoby, kladivo, žebříky, pěkný kila. Jednou jsme se vrátili z pokusu o hákovačku na Jastrabiu vežu. Sundal jsem sedák a dal ho kámošovi do ruky. Přimázl mu tu ruku pěkně k podlaze, protože nečekal takovou váhu :-).
Jestli někdo víte, jak vypadá diretka dneska po pádu věžičky, uvitáme nějaké čertvé informace.

Díky, Petr

Popis cesty dávno neplatí. Vež na kterou se lezlo komínem dávno spadla. Jediný přelez po pádu veže udělal M.Mrava a M.Medvec za 10hodin před pár lety(2-5). Do této doby asi bez opakování. Je to vlastne "hákovačka". A staré púvodní skoby rády vypadávají už při zavěsení lezce. Tak si určite zalítáte. Prusiky neb žumary určite s sebou. M.Mrava visel na lane 6m a 3m od steny... vrch je převisnutý.