Teda utéct odtud na dolez Bruchholzkante mi přijde jako z bláta do louže, protože dostat se od toho dolezu na další předvrchol mi nepřipadá ani snadnějčí ani méně morálovější než udělat ten krok do žlábku. Ještě poznámku k té zmiňované kapse. Po pětadvaceti letech jsem si to teď zase vylezl, takže můžu poreferovat: Žádná kapsa tam prostě není!! Nicméně pravá ruka tam opravdu může cosi mělkého nahoře našátrat (ale vpravo od žlábku), takže se to dá. Teď co tam přibyl ten druhý kruh mi přišlo zbytečné provazovat něco o dva metry mimo cestu, ale kdybych o těch hodinkách věděl tehdy to bych je teda jinak ocenil. Bez toho druhého kruhu byly ty rajbasové kroky dobrých sedm metrů nad posledním jištěním docela silným zážitkem. A přitom člověk zíral na kruh metr nad tím místem poťouchle zatlučeným už v trojkovém dolezu.