Pro mě to byla cesta, kterou si určitě budu pamatovat.
Ke kruhu nic, ale dá se to, je to trochu položené i žáby jsou. U kruhu se to zvedne a žáby zhorší. Ani bych to pak nenazýval žábovkou, když do toho strčím ruku až po rameno a musím pracně hledat kde to trochu zabere :-). Naštěstí se na výlez ze spáry objeví uvnitř skrytý chyt, tak se s tím nakonec dá něco udělat. Pak si člověk myslí, že má posekáno, ale to žebírko, co zezdola nepůsobí zle je dost nepříjemné a poměrně dost nad poslední smyčkou. Ten přímý výstup je podle mě opačný případ, zezdola odpuzuje, ale byl by asi příjemnější a lépe odjištěný. No a komínek je takový bonbónek na závěr. O milosrdnosti mám zřejmě jiné představy než Petr. Šířka co se do něho akorát tělo nevejde a chyty pomůžou sotva první metr.
Takový saský Gesamtserlebnis!