Dryland

Ráno jsme celkem v pohodě trefili výchozí bod k mixový oblasti „Dryland“ a vyrážíme podle plánku nahoru. Sníh je celkem ztvrdlej, tak nejsou ani potřeba sněžnice. První rozcestí dáváme OS, na dalším nás zaskočil rozdvojující se žlab. Nákres je trochu mizernej, takže padesát na padesát. Já bych šel doleva, Majzlík doprava, přítel na telefonu není, jdeme vpravo. Cesta se mění v solidní vysokohorskou turistiku lavinézním, naštěstí vysypaným, žlabem. Po hodinovým výšlapu na hřebínek vidíme, že levý žlab byl správnou volbou… Z vrchu je vidět jakási jeskyně s ledovými záclonami. Zdá se to nějaký malý, ale třeba je to vono. Za chvíli už jsme zjistili, že jsme na správném místě: v ledovém království Alberta Leichtfrieda.

Při prohlídce jsme trochu zamlkli, jelikož jsme se oba zaobírali stejnou myšlenkou: „Co tady asi vylezem?“. Kandersteg mi přišel docela dost převislej, ale tohle jsou férový, místy záporný stropy. Materiál po kterým se leze je naprosto unikátní, něco tak rozesranýho jsem snad v životě neviděl. Šutry v hlíně, který držej asi jen díky tomu, že je to promrzlý. Snad budou nejty taky zamrzlý… Pro ortodoxní skalkaře, kterým se zdá, že snad přišli o sportovní oblast budoucnosti, doporučuji, aby tento útvar v létě navštívili.
V současnosti vede v jeskyni 9 cest: Kamikehrer M5, Check the ripper M7, Reise ins Niemandsland M7+, Häppy M10-, Fontok M11-, Unleashed M11, Tension M12-, Schalldämpfer M11+ a Game over M13.

Na seznámení dáváme Nýmanda. Při srovnání s cestama o stejný obtížnosti u nás si řikáme, že dáváme poměrně tvrdou klasifikaci. „Häppy“: padám s kusem shnilý skály hned u druhýho nejtu… Dalším pokusem to dávám a Luboš celkem v poho flashuje.

„Fontok“: kupodivu všechno drží a tak se dostávám v onsajtu na konec stropu. Výlez je do slabý glazury a visícího ciáglu. Hypnotizuju zbraně, aby držely. S vopuchlejma rukama cvakám řetěz. Majzloš padá na konci stropu, ale dalším pokusem to úspěšně dává.
Na cestě dolů přemítáme, co uvaříme. V autě na Lubošův opakovaný dotaz, kde je vařič, nechápavě několikrát odpovídám, že jsem ho přece vyndal s futrálem navrch kufru. No jo, jenže futrál je prázdnej… Vařič je doma ve špajzu. Tak cumláme studený fazole a přilizujem k nim zmrzlý párky. Představa dalších dní studené kuchyně nás věru moc netěší.

Ráno dostáváme spásnou myšlenku, že bychom si mohli udělat oheň a přece jen alespoň uvařit čaj. Lítáme po svazích, sbíráme klestí a rozbíjíme jakýsi předsunutý tábor - kuchyni.

„Tension“: cesta nenese název jen tak pro nic za nic. Slušný nátahy. Asi třicet metrů lezení, z toho dvě třetiny stropem, a opět luxusní výlez do visícího soplu. Podařilo se na druhý pokus, přičemž je nám jasný, že víc pokusů by jsme asi ani nebyli schopný. Odcházíme do „kuchyně“ a jsme rádi, že tu nejsou další lezci, jelikož by asi čuměli, co to přijelo za skauty.

V neděli už není moc bojová nálada. „Unleashed“: cesta s nepříjemným bouldrem s cepínama „na tření“. Výlez asi nejhorší ze všech cest. Luboš to přirovnal, jak kdyby se vylejzalo do ledu, kterej se dělá na stěnách mražáku. Já jsem opět dole vypadl s nějakým bordelem, ale nakonec se nám oběma zadařilo. Valíme si opíct párky do kuchyně a Game over se Schalldämpferem si necháváme na příště…

Takže tak, toť Dryland… Šatavis