Malá poznámka k Pravidlům

Srbsko, Pupek, Paradentóza dolní., foto: Petr Jandík

V této souvislosti jsem nucen konstatovat, že stávající, dosud platná Pravidla, rovněž obsahují řadu nelogičností, a opravdu by bylo na místě je nahradit mnohem novější normou, reagující na současný stav a vývoj horolezeckého sportu, popř. by mělo dojít k jejich zrušení s tím, že by si jednotlivé oblasti měly mít možnost vytvořit soubor vlastních pravidel a pokynů k chování.

Domnívám se, že pokud by měla vzniknout jakákoliv „centrální“ Pravidla lezení v nepískovcových terénech ČR, musí vznikat ve shodě se vznikem Pravidel platných pro lezení v pískovcových oblastech ČR (minimálně případná preambule, definice pojmů a úvodní ustanovení by měla být shodná, nebo alespoň vycházet ze stejného základu). S touto činností by rovněž mělo úzce souviset vymezení činnosti VK (resp. CVK a OVK), jejího vztahu k ostatním svazovým orgánům a širší „lezecké obci“, její působnost, činnost a povinnosti, včetně např. prezentace lezeckých oblastí, povinnosti ve vztahu k informovanosti atp..

Zároveň v připomínkách padl velice logický návrh, že by Pravidla měla být rozdělena do tří základních oddílů. Ty by oddělovaly základní oblasti, které by měly být Pravidly ošetřeny:

1. Základní pokyny související s lezením u nás a chováním při lezení (podle zásady dělej co chceš, ale neomezuj ostatní, nepoškozuj skálu a nenič zařízení které s lezením souvisí)

2. Pravidla pro „sportovní“ lezení (co je, a co není sportovní, co se smí a nesmí, chceme-li si „zapsat cestu do deníčku“, kritéria výstupů a jejich hodnocení, dokladování přelezů atd.)

3. Pokyny právního charakteru (kdo za co odpovídá, jaké jsou povinnosti lezců, prvovýstupců, vrcholových komisí, jaké se má kde osazovat jištění, a kdo za něj odpovídá, kdo řeší případné spory, jaký je vztah k okolnímu světu – tedy orgánům OP, vlastníkům, atd.)

Vzhledem k tomu, že tvorba Pravidel se nepochybně týká nejširší „lezecké obce“, která by do ní měla zasahovat, bych si zde dovolil pro inspiraci zveřejnit připomínky, které jsem zaslal CVK po termínu a tedy nebyly zveřejněny ve výše uvedeném odkazu. Oproti připomínkám zaslaných autorům návrhu a CVK zde přibyla zásadní připomínka týkají se účinnosti Pravidel, a doznaly mírných úprav, zejména po stránce stylistické.

S pozdravem

Tomáš Frank

Srbsko, Stěna kotlů, Zdlouhavá 6+, foto: Petr Jandík

Návrh pravidel: připomínky

Pozn. 1: připomínky jsou v textu vepsané kurzívou

Pozn. 2: pravidla by se měla měnit zásadnějším způsobem než přepsáním (zestručněním) starých

Pravidla lezení platná v nepískovcových oblastech České republiky a v pískovcových oblastech na Moravě.

§1

Úvodní část (nemělo by být: Úvodní ustanovení? Popř. rovnou Preambule?)

1. Tato pravidla lezení se vztahují na všechny nepískovcové lezecké objekty v oblasti České republiky a dále také na pískovcové lezecké objekty na Moravě.

(?nezněla by úvodní věta lépe takto: Pravidla lezení se vztahují na všechny nepískovcové lezecké objekty v České republice a dále vyjmenované pískovcové lezecké oblasti, ve kterých se vzhledem k jejich odlišnému charakteru tradičně uplatňují postupy a pravidla v jiných oblastech platná pro nepískovcové skalní objekty)

Chybí zde definice „lezeckého objektu“. Jistě, lze říct, že to tak má být, aby to skutečně pokrylo celé spektrum, avšak na druhou stranu nelze pravidla vztahovat např. na industriální lezení, speleoalpinismis či dokonce umělé stěny apod., přestože se nepochybně jedná o „lezecké objekty“. Navrhuji pojmům vymezit zvláštní paragraf, nebo přejmenovat ten úvodní na „Úvodní ustanovení a definice pojmů“ a dát definici jako poslední odstavec § 1. Tuto připomínku považuji za zásadní!

2. Sportovní hodnotu výstupů určují styly volného lezení (OS, RP, PP, AF a podobně). Od volného lezení se odděluje technické lezení, kde se k postupu používají umělé pomůcky. Použije-li lezec k zajištění fixní jištění z vedlejší cesty, které v popisu prvovýstupce není uvedeno, je to považováno za nesportovní.

Druhou větu tohoto odstavce bych zde rozhodně doporučil vypustit (resp. přemístit)! Jde o úvod, tedy jakousi preambuli (i když tato norma preambuli nemá), avšak druhá věta se zabývá technickou záležitostí, která nepochybně patří jinam!

3. Při lezení smí lezec používat povolené zajišťovací prostředky: lano, fixní jištění ( kruhy , nýty, borháky apod.), smyčky a různé druhy vyjímatelných jištění (vklíněnce, friendy atd. – toto neplatí pro Moravské pískovce – Zlínský kraj a Kozelku – Plzeňský kraj.).

4. Trvale osazené jisticí prostředky (borháky, skoby apod.) mohou být osazeny pouze při prvovýstupu. V technických cestách by skoby měly být použity v nezbytné míře, ale pouze v oblastech, kde je technické lezení Oblastní vrcholovou komisí (dále jen OVK) povoleno. Pokud je technická cesta vylezena čistě, zváží její lezeckou hodnotu OVK a rozhodne o konečném jištění v cestě.

Zachoval bych první větu, doplněnou o text, pokud tato pravidla neurčují jinak (tedy celá věta: „Trvale osazené jisticí prostředky (borháky, skoby apod.) mohou být osazeny pouze při prvovýstupu, pokud tato pravidla neurčují jinak.“) a zbytek bych navrhoval vypustit z úvodních ustanovení (resp. převést jinam). Jde o to, že dále Pravidla uvádějí, že OVK může dojišťovat_ Tedy věta bez dodatku popírá další bod Pravidel.

Trvale osazené jistící prostředky (v dalším textu nazývané velmi různě – snad radši sjednotit) by bylo vhodné definovat (viz též dále: požadavek na definici všech jistících prostředků, tedy včetně „netrvalých“). Tuto připomínku považuji za zásadní!

5. Lezení je nebezpečný sport i při dodržování těchto pravidel.

Bylo by možné akceptovat jako osamocený výkřik (třeba i pod nadpisem, nad prvním paragrafem nebo opravdu ve výše zmíněné preambuli – tu by však bylo nutné vytvořit) ale těžko jako odstavec § 1. Tuto připomínku považuji za zásadní!

V úvodním ustanovení zcela chybí:

• Definice pojmů (viz i výše, a dále). Pravidla jsou závaznou (legislativní) normou (byť i jen vnitřní). Definování pojmů je ze velice důležité, bude se z něj vycházet např. v literatuře, bude z něj muset vycházet např. BK při popisu testů a v doporučeních pro osazování. Tedy termíny nutno definovat velmi přesně (v řadě případů definice musí vycházet z platných norem).

• Rovněž chybí definice aktivit na skalách (viz i dále: pokud se leze TR, tedy se věnujeme jakémusi nácviku, pak_ Ovšem jsou-li zde vedle sebe „sportovní“ pravidla s pokyny pro „nesportovní“ činnosti, jedná se o zmatek (viz tedy dále, čtvrtou odrážku připomínek).

• Chybí zde definice „sportovního“ konání (kdy může být výkon, např. přelez uznán, případně definice důkazů – viz časté spory právě o sportovnosti výkonu).

• Oddělení „sportovních“ pravidel od oněch „základních“ pravidel (např. úplný zákaz technického lezení – nikdo mi nemůže zakazovat technické lezení – začínající třeba u toho, že se chytnu kruhu nebo skob. Lze mi zakázat poškozování stávajícího jištění, ale to většinou technickým lezením nepoškozuji. Rovněž mi nikdo nemůže zakázat trénovat, učit nováčky atd. technické lezení, nebo třeba sólování s technickými prvky – pokud při tom něco nepoškodím; je tedy zřetelné, že se zde jedná o „sportovní“ neboli etické pravidlo – budu-li si chtít zapsat čistý přelez do deníčku, jakože nebudu neb deníček jsem si přestal vést zároveň s tréninkovým deníkem, pak se kruhu chytnout nesmím, ale je nutné to odlišit). V podstatě by tedy měly být pravidla rozdělená do tří základních částí: obecná pravidla; sportovní pravidla; právní část (co z toho vyplývá z hlediska občanskoprávního atd.).

• Chybí zde jasné určení na koho se Pravidla vztahují (to lze jasně definovat: na všechny lezce – i ty je třeba definovat, a na všechny „lezecké objekty“ které jsou nějakým způsobem ve správě ČHS – tedy např. je zde lezení umožněno na základě vymezení povolení lezecké činnosti nebo výjimky ze zákona, kterou ČHS dohodlo s orgány OP, na základě souhlasu majitelů pozemku, který ČHS např. prostřednictvím správce skal dohodlo atd.; pravidla však, kromě těch „sportovních“ nelze vztáhnout na „objekty“ ke kterým ČHS nemá žádný vztah)

• Zároveň však rovněž chybí možnost výjimky z těchto pravidel. Např. pro oblast, kde fungují a jsou v platnosti místní (chcete-li O) VK ustanovená pravidla, často vzniklá z dlouhé spolupráce s orgány OP atd. Pak by tato pravidla naopak měla být posvěcena CVK jako zde platná a hotovo.

• Chybí odkaz na místní zvyklosti (nepsaná pravidla) a jejich hlubokou hodnotu hodnou zachování (všeobecně uznávané zvyklosti).

• V celých pravidlech chybí jakákoli zmínka o cestách vytyčených před vznikem (resp. vstupem v účinnost) těchto pravidel. Cesty tady jsou, je třeba k nim zaujmout nějaké stanovisko. Jinak by bylo možné pravidla vykládat tak, že se týkají výhradně „nových“ cest, vzniklých za účinnosti těchto pravidel.

Tuto připomínku považuji za zásadní!

§2

1. Lezci jsou povinni:

chybí definice lezců. Tuto připomínku považuji za zásadní!

1. ve zvláště chráněných územích s vymezenými lezeckými lokalitami využívat k lezení pouze tyto lokality a určené přístupové a sestupové trasy,jsou-li určeny.

2. informovat se o případných dočasných omezeních, platných v oblastech spadajících do kategorie zvláště chráněných území a řídit se jimi.

Body a) a b) bych doporučil sloučit a přeformulovat. Např.: nesmí porušovat zákon, nebo jinou (podzákonnou) normu, která omezuje pohyb ve skalních (lezeckých) terénech (např. zákony a vyhlášky vydané za účelem ochrany přírody a krajiny, atd.)

Zároveň by zde mělo být upozornění, že neznalost zákona neomlouvá, popř. přímo pravidlo: jsou povinni: _ seznámit se s platnými omezeními (včetně dočasných) vydanými k danému objektu

Rovněž zde chybí jakákoli zmínka o tom, že „lezecké objekty“ nebo jak to nazveme, si prostě musíme chránit sami! Tedy ohleduplnost ke skále, aktivní snaha o její ochranu atd. Pokud tedy tyto dva body zachovat (/např. ve sloučené podobě ve smyslu této připomínky, pak by jim měla být představena věta o ochraně „lezeckých objektů“ ze strany lezů.

Tyto připomínky považuji za zásadní!

3. zjistí-li v trase výstupu, nebo v její blízkosti hnízdění ptactva, přerušit výstup a oznámit hnízdění správci skal.

Nemělo by se vztahovat výhradně na ptactvo, ale na všechny zvláště chráněné druhy (definuje je zák. č. 114/1992 Sb.).

4. informovat místní OVK, nebo správce skal, zjistí-li, že fixní jištění, nebo jeho osazení je vadné. Stejně postupuje lezec při zjištění poškození důležitého přírodního jištění.

Chybí definice jištění (trvalé – fixní x mobilní – tedy to, co si dáváme sami) Tuto připomínku považuji za zásadní!

Upozornění v bodu d) je důležité a mělo by se objevit např. formou tabulí ve všech lezeckých oblastech. A s konkrétními kontakty. V pravidlech (resp. jako jejich příloha by rozhodně mělo být, kam hlásit – tedy mejly a telefony na CVK a odkaz na stránky ČHS, kde lze najít správce. Tedy by k tomuto bodu měla přibýt poznámka pod čarou (odkaz na přílohu) a příloha. Pokud nebude příloha, pak je nutno alespoň umístit poznámku pod čáru s odkazem na CVK, resp. kontakty (elektronické, kamenné i telefonické), kam hlášení zaslat.

5. lezci jsou povinni chovat se k trvale osazeným fixním jištěním co nejšetrněji (zejména při lezení stylem TR používat v posledním jištění zámkové karabiny a po ukončení lezení slanit a nikoliv se nechat spouštět, kdy lano prochází přímo jištěním).

Styl TR je „nesportovní“ stejně jako technické lezení. Mělo by to takto být uvedeno (pokud nebude vypuštěno zcela, stejně jako by v takovém případě měly být vypuštěny zmínky o technickém lezení. Lze formulovat rovněž tak, že pokud se např. z tréninkových důvodů leze tímto stylem, musí se do bodu fixního jištění umístit karabina_

Nejsem si zcela jist, co je míněno termínem „zámková karabina“ pokud se má jednat o karabinu s pojistkou zámku, pak je toto pravidlo pravidlem bezpečnostním. Formulace by měla být, podle mého názoru jiná: _ při lezení stylem TR nepoužívat jako vratný bod přímo fixní jištění, ale použít preventivní opatření proti poškození a abrazi fixního prostředku, např. použitím vhodné karabiny (z bezpečnostního hlediska nejlépe ocelovou, s pojistkou zámku karabiny) ...

2. Lezcům je zakázáno:

1. jakkoliv měnit povrch skal (úpravy a vytváření chytů a pod.).

Chybí zde přesnější definice měnění povrchu. V řadě oblastí je např. zvykem psát údaje o cestě přímo na skálu – jde o změnu na povrchu.

Definice rovněž umožní se zamyslet nad jednotlivými možnými změnami (např. to čmárání), a zaujmout k nim stanovisko.

Tuto připomínku považuji za zásadní!

2. přidávat postupové prostředky poškozující skálu (doskobování apod.)

Viz výše: definovat postupové prostředky. A sjednotit terminologii, není možné používat jednou název postupové prostředky, jinde fixní jištění atd.

3. ubírat, přemisťovat, nebo přidávat fixní jištění (o vyjímce rozhoduje OVK).

Jestli mi nějaká OVK rozhodne o výjimce (mimochodem, takto se výjimka píše dle pravidel českého pravopisu, doporučuji ctít tato pravidla i při tvorbě Pravidel Lezení) a něco přidá, tak to prostě vytluču s odůvodněním, že existují nepsaná pravidla, která v naší kotlině bývala lezci ctěna.

Musí zde být text delší, odkazující na to, že toto činění je možné se souhlasem prvovýstupce (a teď mohou být další výjimky, např. je znám, naživu atd., ale nelze jen tak přijít a přidat. (Ano, vím, že tento bod je precizněji řešen dále, avšak pak se jedná o zbytečné zdvojení informace; zde by tedy měla být odvolávka na odst. 10 § 3 – i ten by však potřeboval „doformulovat“, viz připomínka u něj.)

4. lézt ve stoupacích železech, s výjimkou oblastí vymezených orgánem ochrany přírody.

Bod d) doporučuji vypustit, spíše (jinde) definovat, kde se, a za jakých podmínek smí lézt (resp. trénovat ledy, a drytooling – definice by měla být širší)

V principu jde o to, že pokud naroste led např. na Mařence, nechápu, proč bych tady měl lézt se souhlasem OP, když to ani není chráněné, resp. orgány OP k tomu nemají žádný vztah, ledažeby Obec, jako orgán OP vydala ve svém katastru zákaz, i když nevím, proč by tak činila.

Definice širší: např. pracovat s termínem „nepoškozování“ (viz též v tomto paragrafu body a) a b))

Zároveň bych se přikláněl buď k definování „stoupacích želez“, nebo užití obecně známého a používaného termínu (v tomto případě stupací ledovcová železa). Ve stoupacích železech (které se používají v lesním hospodářství) snad proboha nikdo po skalách neleze.

5. nechávat se spouštět z fixních jištění, kdy lano prochází přímo tímto jištěním.

Nehledě k tomu, že se jedná o nedefinovaný termín, doporučil bych z hlediska stylistického napsat:

nechávat se spouštět z fixních jištění, pokud lano prochází přímo tímto jištěním.

§3

§3 neřeší základní věci. Např. neřeší ani otázku, co lze považovat za prvovýstup. V případě cesty dělané shora by se asi mělo jednat o první přelezení.

Celý paragraf by měl (alespoň podle mého, možná ryze soukromého názoru) zodpovědět sporné otázky týkající se prvovýstupů (a koneckonců i jejich sportovnosti). Zároveň by Pravidla měla a) nastavovat jisté etické otázky (býti tedy do jisté míry „strážcem tradice“) b) reagovat na aktuální trendy (tedy třeba dělání cest shora tam, kde to není považováno za neetické). Pravidla jsou pravidly proto, že mají stanovit pravidla. Tedy nic proti dělání cest shora (pokud se jedná o oblast, kde je to obecně přijímanou normou), a na druhé straně hodnota prvovýstupu zdola by měla být jasně odlišitelná.

To je ovšem na širší diskusi, která, obávám se, poněkud přesahuje připomínkování předloženého návrhu. Tady je právě vidět, že návrh byl buď ušit „horkou jehlou“, a jeho tvůrci se ani nezamýšleli nad těmito otázkami, nebo naopak ve snaze po maximálním zestručnění tuto otázku programově neřeší s tím, že „se to vyřeší samo“ vývojem. Nemyslím si, že by právě tohle byla dobrá cesta.

1. Jestliže linie výstupu je od nástupu k vrcholu samostatná úplně nebo nejméně 2/3 celkové délky, nazývá se cesta. Ostatní výstupové linie se nazývají varianty.

2. Jsou zakázány prvovýstupy, které by svým fixním jištěním snížily nebo změnily charakter sousedních cest.

3. Prvovýstupce je povinen informovat se o druzích a správném osazování fixního jištění doporučovaného BK ČHS a je povinen toto jištění používat. Pří použití neschváleného fixního jištění má právo OVK cestu zrušit a jištění bez náhrady odstranit.

4. Za osazené fixní jištění odpovídá prvovýstupce.

Tento odstavec bych doporučil přeformulovat (i za cenu toho, že se výrazně protáhne – tady totiž narážíme na tu, i Vlkem zmiňovanou, problematiku právní odpovědnosti).

Narážíme zde na dva problémy:

- za fixní jištění které do cesty neosadil podle dikce tohoto odstavce odpovídá rovněž prvovýstupce (lépe tedy psát, že za jištění odpovídá ten, kdo jej osadil)

- osobně hluboce nesouhlasím s tím, že by prvovýstupce měl navěky věků odpovídat. Zde je naprosto nezbytná konzultace s právníky a techniky. Za osazené jištění lze odpovídat pouze určitou dobu. V případě prvovýstupů zdola (tedy osazení do cementové malty nebo olova), či např. dokonce použití expanzních nýtů, je zcela zřejmé, jak asi tato doba může být dlouhá, a zároveň zde hraje roli fakt, že tradičně osazené jištění (např. v olovu), ale i prostředky v současnosti doporučované BK právě pro prvovýstupy (i když na písku), nejsou vhodné pro zatěžování v ose dříku (tedy formulace o správném používání fixních prostředků).

Tento odstavec by tedy měl být do důsledků domyšlen (včetně možné aplikace v pískovcových terénech, neb tam je, v původních pravidlech formulován zcela stejně).

Je možné prvovýstupci uložit (s platností od vstupu v účinnost těchto pravidel – zpětně dost těžko), aby sám, na své náklady odstranil nevyhovující postupové jištění zanechané ve skále v průběhu prvovýstupu, popř. aby je nahradil jištěním schváleným. Nelze však bez dalšího říct, že ručí za osazený prostředek. Viz to nýtování_ Z pozice volného lezení osadím tak, abych vylezl (popř. to chytilo můj pád), ale podle geotechnických vlastností uvedeného materiálu můžu ručit pouze omezenou dobu_ Tedy je zřejmé, že bych měl ze slanění cestu přeosadit lepenou skobou (otázkou zůstává, zda v takovém případě nemá u věci nějakým způsobem asistovat OVK).

Tuto připomínku považuji za zásadní!

5. Fixní jištění je třeba použít v přiměřené míře s přihlédnutím k možnostem přírodního jištění a charakteru cesty.

6. Prvovýstupce je povinen navrhnout pro cestu název a klasifikaci a do jednoho měsíce zaslat OVK kompletní informace o prvovýstupu.

7. Nárok na dokončení prvovýstupu trvá dva roky a je označen smyčkou s volnými konci v prvním jištění. Další družstvo může prvovýstup dokončit v ochranné lhůtě dvou let pouze se souhlasem prvovýstupce a nebo po uplynutí těchto dvou let. Toto družstvo má dobu jednoho roku na ukončení prvovýstupu.

8. OVK má právo rozhodnout o zrušení prvovýstupu.

9. V případě zrušení prvovýstupu OVK, může prvovýstupce do jednoho měsíce od obdržení písemného vyrozumění podat odvolání k Centrální vrcholové komisi, dále jen CVK, (po dobu řešení odvolání budou fixní jištění ponechána).

10. Po schválení prvovýstupu není dovoleno fixní jištění přidávat, přemísťovat, nebo ubírat. O vyjímce rozhoduje OVK z důvodu bezpečnosti, neexistence nebo poškození původního důležitého přírodního jisticího útvaru a po dohodě prvovýstupce (je-li to možné) s OVK.

11. OVK má právo uzavřít oblast či její část pro další prvovýstupy.

Polínko, Fery na Dušičkové, foto: Eva Jandíková

1. Údržbu fixního jištění zajišťuje OVK, nebo správce skal jako odborný orgán ČHS.

2. Provedení a materiál fixního jištění určeného k přejišťování musí být schválen bezpečnostní komisí ČHS.

3. Za spolehlivost fixního jištění zodpovídá lezec, který jej osadil.

K tomuto odstavci nutno přistoupit shodně s ustanovením §3 odst. 4.

4. Fixní jištění, které nahrazuje poškozené jištění nebo přírodní jisticí útvar, musí být umístěn v bezpečné vzdálenosti od nahrazovaného jisticího bodu tak, aby se pokud možno nezměnila obtížnost nebo charakter cesty.

Tento odstavec je formulován velmi nejasně. Bezpečná vzdálenost je co? Asi chápu, jde Vám o to, že se cosi vylomilo a chcete předejít osazení nového fixního bodu postupového jištění do lokrů. Rozumím tomu správně? Pokud ne, pak je to formulováno nikoli poněkud, ale velmi nejasně.

5. Při výměně fixní skoby za fixní jištění je třeba zvážit možnosti přírodního jištění v jejím blízkém okolí popřípadě lepší umístění fixního jištění při zachování obtížnosti a charakteru cesty.

§5

1. Dohled nad dodržováním těchto pravidel přísluší správcům oblasti, členům OVK a CVK ČHS. Lezec je povinen prokázat se oprávněným kontrolním orgánům platným členským průkazem.

Pravidla budou nutně mít pouze „doporučující“ charakter. Lze je vztáhnout pouze na členy ČHS (a i v takovém případě s jistými výhradami). Domnívám se proto, že druhá věta je nadbytečná (mimochodem, kontrolní orgány – to myslíte kontrolu CVK? Nebo orgán OP, Policii ČR, Lesní stráž atd.? Pokud myslíte to druhé, pak to vyplývá z jiné normy – zákona a není to třeba jakkoli zmiňovat).

§6

1. OVK může znění těchto pravidel pozměnit nebo do nich zapracovat další body důležité pro konkrétní oblast, o změně však musí písemně informovat centrální vrcholovou komisi (CVK), která musí tuto změnu schválit.

Tato možnost je zcela logická, avšak není možné udělit „generální pardon“ tímto způsobem. Pravidla musí být napsána tak, aby nevylučovala odlišnosti některých oblastí. Pak lze (ovšem schválení by mělo podléhat stejnému orgánu jako schválení Pravidel samotných) pro konkrétní oblast vytvořit další „dodatek“, který se ovšem automaticky musí stát součástí Pravidel jako takových.

V některých, zcela konkrétních oblastech by dokonce měla být zde vytvořená pravidla (mnohdy těžce vzniklá v dlouhých diskusích VK, orgánů OP, vlastníků pozemků atd.) „nadřazena“ těmto Pravidlům takříkajíc celorepublikovým. I tato pravidla by se však měla stát součástí (přílohou) tohoto dokumentu, a měly by podléhat schválení stejným orgánem jako tento dokument.

2. Po schválení těchto pravidel zaniká platnost pravidel schválených 1.1.1999

Přílohy : Seznam lezeckých značení.

Schváleno VV ČHS dne

Zde chybí ustanovení o vstupu v účinnost (norma je v platnosti okamžikem schválení, v účinnost vstupuje k datu, které je v ní určeno – tedy lze ošetřit např. tak, že bude uvedeno, že vstupuje v účinnost dnem schválení). Tuto připomínku považuji za zásadní!