Malá příhoda z Bořně

Míra na Ohniskovém pilíři..

Klasifikace 6+/7- je na něj tak akorát. Jde to, ale dře to. Nýt, skoba, nýt, nýt, skoba. Roman bedlivě jistí.

Roman pozorně jistí

Pak už skoro čtvrtý nýt, ale nedaří se srovnat nohy a následuje tlama. Drobné škubnutí. Lup, a lano pokračuje dál i se skobou a pád chytá až třetí nýt. Zaplaťpámbu za něj. Míre je sveřepý a dává další pokus už bez skobky. Druhá tlama už je delší a neobejde se bez jistých následků.

Celkem drobná příhoda z lezeckého života ukazuje, jakému šrotu občas svěřujeme své zdraví a jak je dobře, že se často lezené cesty přejišťují.

Takhle nějak vypadala ta skobka, když ještě byla ve spáře. Stará, ale ještě ne tak zlá, co říkáte?

Jenže bořeňské spárky mají kulaté okraje a právě v místě těsně než je skoba plně ve skále je drobná mezírka, která díky kapilárnímu efektu drží vodu a probíhá tu zvýšená koroze. Pak už stačí menší zátěž a je posekáno.

Podívejte se, jak malý kus té skoby zůstal ještě zdravý. Naštěstí zůstal v podstatě zdravý i hrdina této drobné příhody ze skal. Jen se mu hůř spalo na pravém boku.

Pozor na skalní šrot. Když to jde, raději si místo něj dejte vklíněnec a hlavně, pořádně jistit :-)

Důležité systémy raději zdvojovat. Anebo ne?

Původně vyšlo v roce 2006, ale skalní šrot je třeba pravidelně připomínat.