Výstup na Brennkogel

Fuscherkarkopf a Grossglockner od Fuscher Törl, foto: Martin Netolický

Brennkogel se nachází v hlavním hřebenu Vysokých Taur nedaleko sedla Hochtor. Ze severu a východu ho jako stuha lemuje vysokohorská silnice Grossglockner Hochalpenstrasse, díky které je výstup na tento vrchol pohodlnou záležitostí na půl dne. Nejpohodlnější je nástup od Fuscher Törl (Fuschská brána, 2404m n. m.), kam ústí severoseverovýchodní hřeben Brennkogelu, pokračující dále k nejvyššímu bohu Glocknerské silnice, k Edelweissspitze (2577m n. m.).

Brennkogel od Fuscher Törl, foto: Martin Netolický

Nás ale zajímal druhý směr, který nejprve mírně klesá do sedla (2407m n. m.), kde se odpojuje značená cesta 729, která traverzuje severní svahy Brennkogelu a dalších vrcholů až do sedla Untere Pfandlscharte. My jsme ale pokračovali přímo po hřebeni vyšlapaným chodníčkem až ke skalce v nadmořské výšce cca 2750m n. m.. Tato překážka se obchází vpravo, kde by cesta neměla být obtížnější než I UIAA. Stejně to je i před skalkami v místech s nadmořskou výškou přibližně 2825 a 2935m n. m. Poté by nás již měl přivítat pozvolný hřebínek vedoucí až k hlavnímu vrcholu s vrcholovým křížem i knihou. Varianta přímo hřebenem bez obcházení je hodnocena obtížností III- UIAA a může být zajímavou alternativou pro ty, kteří si chtějí i trošku zalézt. Výstup by měl zabrat něco kolem tří hodin. Alespoň tak pravil průvodce.

SSV hřeben Brennkogelu, foto z asi 2600m n. m., foto: Martin Netolický

A jak může vypadat praxe? Během našeho výstupu byl hřeben již od 2600m poktyt ztvrdlým sněhem, takže větší část výstupu jsme absolvovali v mačkách. Kombinace sněhu a skály mě donutila si vzpomenout na úryvek z webových stránek Tomáše Krumla o tom, že zdatný turista se dokáže pohybovat v mačkách, aniž by si způsoboval krvavá zranění lýtek. Trochu obtížnější byla poslední část výstupu, během obcházení posledního lezeckého místa jsme dostali trochu víc do severní stěny, kde sníh nebyl spečený sluncem - místo toho jsme se začali bořit po kolena v lehoučkém prašanu. Po chvilce dohadování kudy dál jsme se rozhodli pro cestu priamo hore přes pár lehkých lezeckých míst - pro jistotu ovšem navázáni na lano a s jištěním, než jsme se dostali do strmého svahu vedoucího až k vrcholovému hřebeni, kde jsme si už vychutnali rozhled na sousední skupiny Ankogelu a Sonnblicku, majestátní Grossglockner a Grosses Wiesbachhorn, odvážně vystupující žehličku Hohe Docku i vrcholy severních vápencových Alp, zejména kolem Hochkönigu.

SSV hřeben Brennkogelu, foto z asi 2700m n. m., foto: Martin Netolický

Z vrcholu je možné pokračovat po hřebeni přes vrcholy Kloben (2936m n. m.) do sedla Spielmannscharte, kde se připojuje značená cesta 702 vedoucí od sedla Hochtor, po které lze pokračovat přes vrcholy Spielmann (3027m n. m.) do sedla Untere Pfandlscharte. Odtud se lze vrátit traverzem severních stěn k Fuscher Törl nebo pokračovat širokou dolinou Trögeralm ke Glocknerhausu. Hřebenová túra by neměla být obtížnější než I UIAA. My jsme z časových důvodů sešli do sedla pod Brennkogelem a odtud pokračovali chodeckým terénem do sedla Brennkogelscharte (2637m n. m.) a dále zpět k pomníčku mezi tunely Mittertörl a Hochtor na Grossglockner Hochalpenstrasse.

Brennkogel a serpentiny Grossglockner Hochalpenstrasse z Edelweissspitze, foto: Martin Netolický

Brennkogel určitě není kopec, kvůli kterému by stálo za to vážit cestu do Vysokých Taur a zpátky. Může ale skvěle posloužit jako aklimatizační tůra na rozhýbání nebo pro aktivněji strávené odpočinkové dny. Mě posloužil i k tomu, abych si ověřil, že do neznámého, i když lehkého terénu je dobré přibalit i kousek lana a pár smyček.

Literatura:

1. Alpenvereinskarte 40, Glocknergruppe
2. Willi End, Glocknergruppe und Granatspitzgruppe, Alpenvereinsführer, Bergverlag Rother