Reprezentanti na Suškách

Současně s ním se konala schůze komise alpinismu. V páteční veřer se v útulné nálevně postupně scházeli komisaři a členové týmů, někteří i s doprovodem. Kromě toho se tu sešla také skupina kolem Abdula Zdeňka Hrubého, chystající se asi na získávání zimních omrzlin na Makalu. Na páteční večer nebyl naplánovaný schůzovní program a tak se přítomní postupně psychicky připravovali vylepšováním pitného režimu svijanským ležákem.



Marie Čížková pečovala o přítomné večeří i usilovným točením piva. Dělala co mohla, ale stejně leckoho napadl úryvek písně z kultovního Sherpa limitu: "... teče to z tý pípy jaksi pomalu...". Při řešení kdejakých horolezeckých i nehorolezeckých problémů se na pivko trošku čekalo.

Mařka měla velkoryse roztočíno a vytvářela z pěny pozoruhodné struktury.

Po večeři následovala prezentace proběhlých akcí. Prezentační přístroj, notebook Martina Otty doplněný svazovým projektorem, měl trochu potíže a nefugoval s ním přehrávač DVD. Ondra Beneš, který chtěl předvést film z loňského prvovýstupu na Jebel Rum v Jordánsku, s ním pořád bojoval, ale počítač si stále nechtěl nechat říct.

Zatímco Ondra bojoval se vzdorujícícm notebookem, vpravo za dveřmi setrvali
bývalí manželé Franta a Alena v delším srdečném rozhovoru.

Ostatní účastníci se během toho trochu nudili, protože boj se softwarem je na rozdíl od boje v horách vzrušující jen pro samotného bojujícího. Co tedy měli dělat, než pít pivko a klábosit o všem možném.

Martin si zavdává, Pavel čeká.

A šup, už má pivko i Pavel Rajf.

Když Ondra svůj zápas s přehrávačem DVD v Martinově notebooku vzdal, začala prezentace ostatních. Statické obrázky v Power pointu naštěstí fungovaly, a tak jsme mohli shlédnout průřez extrémními sjezdy našich reprezentantů skialpinistů Robina Bauma, Pavla Pospíšila a Marka Holubce v západních Alpách.

Ukazující ruka patří Robinu Baumovi. Na obrázku je docela dobře vidět nepřízeň podmínek, kdy je na mnoha svazích holý led. Tam by to na lyžích asi nebylo veselé.

Protože je skialpinismus od ostatních horolezeckých disciplín poněkud vzdálený, následovala po promítání řada dotazů na sklon stěn, jištění, rizika při sjezdu a způsoby volby trasy. Základním pravidlem našich skialpinistů je, že sjedou trasou výstupu. Přitom detailně poznají trasu a její záludnosti. Fakt je, že při sjezdu se nemohou nijak jistit a jejich jedinou jistotou je umění ovládat lyže a nespadnout. Sjezd Ostruhou Brenvy udělal docela dojem.

Po skialpinistech přišel na řadu Tomáš Sobotka s vyprávěním jak to bylo v Patagonii. Kdo četl jeho svižně napsaný článek na webu horolezeckého svazu tušil, co bude následovat, ale i tak bylo potěšující vyslechnout Tomajdovo vyprávění o patagonském počasí, bouldrování u kempu, argentinských steacích živě a vidět všechny jeho obrázky.



Po Tomajdovi přišel na řadu Vašek Šatava se svými mixovými výstupy v Drylandu, Kanderstegu a prvovýstupy v Kytlici. Promítaly se ještě další obrázky, ale pak se ukázala nepředpokládaně vysoká výkonnost všech přítomných ve vylepšování pitného režimu a došlo k logistickému selhání v zásobování na živiny a vitamíny bohatou tekutinou, nezbytnou pro organismus sportovce. Postě došlo pivo a se šlo se spát.

Sobotní ranní aktivitu začínala samozřejmě nejmladší generace, šmejdící po chatě a vyžadující snídani.

Bývalý reprezentant Tomáš Rinn - Houba s rodinou si taky dával snídani.



A taky předsedkyně Alena Ottová - Čepelková, která je vzorem v boji za propagaci spolku, v jehož čele stojí. Nášivka ČHS v každý okamžik a každou situaci. Každou? Nebudeme to raději domýšlet do úplných detailů.

ČHS a Five Ten - moje firmy nejmilejší

Je po snídani. Počasí není zrovna letní, ale neprší. Intenzivně se rokuje kam jet. Vašek Šatava propaguje Jizerky anebo Havrana, ale připouští i možnost dodělat jednu variantu na Panťáku. Další propagují Příhrazy a třetí skupina Panťák. Děti zlobí.

"Okamžitě toho nechej!", vychovatelský zákrok je nezbytný

Mančafty se nakonec dělí na tři skupiny. Šatava s Majzlíkem v doprovodu Ivo Wodráčka jednou na Havrana, druhá skupina se Simčou do Příhraz a já jedu fotit na Panťák, kam jede Džony, Míša, Jitka s oběma dětmi a Silva a Kvak. Dolní Žleb Company ještě vyspává.

První vyráží do převislejch Džony jištěný Míšou. Lano vede k Džonymu Jonákovi.



Další skupinu tvoří Jitka Mázlová s dcerou Mončou a Silvou Rajfovou.

Jitka právě vytáhla první cestu na rozlezení.

Džony a Jitka rozvěšovali lana a ostatní zatím postupně lezli vytažené cesty na rybu. Prostě normální lezenice jako kdekoliv jinde. Jen ty klasifikace, pohybující se u římské číslice IX napovídají, že to není banda jen tak obyčejných lezců.



Rybaření sice není obecně na písku žádoucí, ale Panťák je na to dobře vybaven - v kruzích jsou našroubované mailonky. Začíná svítit sluníčko, což dělá prvolezcům občas tak trochu potíže, protože nevidí jak dál.

Eldorádo IXc

Silva Rajfová si zatím dává na druhém Otvírání studánek IXc.



Dal jsem si zatím kvůli focení čtyřku na polici nad cestami s lanem na zádech. Taky adrenalín, ale šťastně to dopadlo. Sedl jsem si na konec Kouzelných prstů a přemuvil Džonyho, aby je vylezl. Sice si stále stěžoval, že mu ty Svijany včera nějak nesedly, a že ho bolí hlava, ale nebylo to na něm při lezení moc vidět.

Tady je vidět, proč se cesta jmenuje zrovna takhle.

Džony se mračil, ale pokračoval vzhůru.



I přes svijanský handicap se skok z prstové dirky do závěrečného madla podařil a další následovníci nebudou potřebovat vývrtku. A kdopak se nám to vynořil od z lesa od louky? Pánové Sobotka a Beneš se už vyspali a dali se do díla.



Gri-gri v ruce, jistí Ondru Beneše, který zatím šumně stoupá.



Taky Jitka to bere systematicky odleva doprava. Honem toho ulézt co nejvíc, než se vzbudí mrňous v kočáře.



Ondra Beneš jede další cestu. Má proč do toho šlapat, připravuje se na Silbergeier, ale v tuhle chvíli to ještě tají. Kouzelné prsty si dává vedle s horním lanem Míša Drlíková.



I závěrečný skok se podařil.



Míša z toho má taky náležitou radost.



Tomajda běhá stěnou Panťáku taky jako fretka.



Kouzelné prsty si pak dává i Kvak, doléčující ještě utržený meniskus na závodech ve Val Daone.



Je vyfocené všechno, co se dalo, a proto jsem se přesunul na Sušky, si také něco vylézt. Na hlavní věži visící trojice skialpinistů mi hodila lano a vylezli jsme si jakousi pětku. Lyže s sebou kluci neměli, takže dnes se zásada "co si vylezu, to si taky sjedu" nedodržela. Hoši spěchají kamsi na svatbu a mým lákavým nabídkám, že jim ukážu další pěkné cesty, odolávají. Ještě jsem našel další spolulezce a pár cest ukrátilo čekání na večerní hlavní program - schůzi.

I na Suškách bylo na co koukat, i když trošku v jiném smyslu.

Večer se všichni zase schází v chatě. Šatavis byl odeslán vyřešit obstarání materiálu pro doplnění deficitu tekutin a prokázal vynikající organizační talent. Místo pomalu tekoucího sudu dovezl dostatečné množství lahváčů, které tečou hned po otevření. Ondrovi Benešovi se podařilo nakonec stáhnout přes Martinův mobil z internetu fungující přehrávač DVD a auditorium mohlo konečně shlédnout film o prvovýstupu na Jordánský Jebel Rum, za který získal ocenění Výstup roku. Teda za ten výstup, ne za ten film. Nutno říci, že se čekání docela vyplatilo. Normálně jsem na roztřesenou a poskakující kameru při panoramování dost háklivý a ani tenhle film se těmhle technickým prohřeškům nevyhnul, ale je tak dobře a nápaditě sestříhaný, že mi to tentokrát kupodivu vůbec nevadilo. Film se bude promítat na festivalu v Teplicích a rozhodně si ho nenechte ujít.



Tím byla zábava vyčerpána a došlo na schůzování. Probíral se rozpočet, plánované akce a kdo na ně kolik od ČHS dostane a různé jiné ne moc záživné věci.



Schůze probíhala celkem v poklidu a Džony v rohu podřimoval do chvíle, než Alena začala explozivní téma a oznámila, že kvůli protestu horolezce a ochranáře P. Kočky proti vyhlášení pískovcových výstupů roku provedených v rozporu s podmínkami povolení horolezecké činnosti, tedy s použitím magnézia, se napříště nebudou jako výstupy roku na písku vyhlašovat výstupy, při kterých byla porušena pravidla lezení, nebo podmínky povolení horolezecké činnosti. To jest takové, při kterých bylo použito magnézium, pokud není povolené. V tu chvíli se všichni probudili a nastala velmi vzrušená až bouřlivá diskuse, ve které byl asi nejbojovnější předtím dřímající Džony. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby byl přítomen i Mára Holeček. Nejspíš by došlo k defenestraci mocipánů z oken v přízemí, nebo k jinému revolučnímu činu.



Argumenty padaly nejrůznější, ale nic takového, co by už někdy nezaznělo v internetových diskusích, se neobjevilo. Zajímavé je, že kvůli penězům na činnost se nikdo nehádal, ale ohledně bílého prášku to byla jiná. Snad že se to týká skoro všech bez rozdílu. Postoj většiny špičkových pískarů současnosti je takový, že se nehodlají lezení s práškem vzdát, přinejmenším v oblastech, jako je Labák nebo Pantheon. Na druhé straně neexistuje pískovcová oblast, kde by bylo v podmínkách povolení horolezectví magnézium povoleno, Labák a Panteon nevyjímaje. Diskuse byla jako obvykle o tomto tématu emotivní a k ničemu konstruktivnímu nevedoucí. Postoj vedení ČHS byl nazván brzdou lezeckého vývoje a trapným anachronismem. Závěr z toho žádný konkrétní nepadl, kromě doporučení reprezentantům, aby dali dohromady nějaký odůvodněný návrh změny pravidel pískovcového lezení, který by dostala vrcholová komise, která se v této době zabývá návrhem nových pravidel, popřípadě Výkonnému výboru ČHS, který o něm bude hlasovat. Vzhledem k tomu, že znám jednoho člena VV, který si bere maglajz i na Břízkovou na Suškách, nebyl by možná jejich návrh bez šancí. Ale i kdyby bylo magnézium lezeckými pravidly povoleno, tak jako tak nemůže ČHS uznávat, natož pak oceňovat výstupy, při kterých byly porušeny podmínky povolení horolezecké činnosti, které sám vyjednal. Kdyby bylo vše podle regulí, měl by vlastně s dotyčnými zahájit disciplinární řízení. To bychom ovšem brzy žádné reprezentanty lezoucí na písku neměli.



Já osobně, i když nejsem příznivcem magnézia na písku, bych byl pro to, aby zákaz chemických látek v pravidlech lezení nebyl. Alespoň by pak ČHS nebyl ve stálém podezření, že si zapšklí klasici prosazují přes ochránce přírody své milované skanzeny. Škoda, že na sobotní schůzi nebyl člen VV a komise alpinismu Standa Šilhán, který by k tomu jako stále ještě aktivní prvovýstupce na písku jistě měl co říci. Že zákaz MG na písku brzdí vývoj maximální dosažené obtížnosti je jasné. Ale pokud jej ochránci přírody a jiné subjekty, které mohou mluvit do povolování lezení nechtějí, nedá se stejně nic dělat, než to přijmout.



Po nějaké době a několikerém opakování všech argumentů nastala všeobecná únava diskutujících, vedoucí k individuálnímu programu doplňování tekutin, které bylo tentokrát logisticky zvládnuto díky Vaškovým lahváčům bez problémů. Pak se šlo spát a v neděli už se postupně odjíždělo, sraz skončil.