Mont Blanc pres Midi, Tacul a Maudit

Termín:
19.07. - 22.07.2006

Na Mont Blanc se dá dostat pěti různými trasami:

The Gouter Route - normálka
The Three Monts - cesta tří vrcholů
The Grands Mulets Route - první výstup v roce 1786 vůbec
The Pope Route - výstup z italské strany
The Miage - Bionassay Route - královský traverz

Popis - The Three Monts:

Den 1:

• Vrchol Aiguille du Midi (38425m) -> chata Cosmiques (3613m) nebo tábořiště kousek od ní = 45min (-200m/+45m na chatu)

Den 2:

• Údolí Col du Midi (3532m) -> hřeben Mont Blanc du Tacul (4120m) = 2h (+588m)
• Hřeben Mont Blanc du Tacul (4120m) -> údolí Col Maudit (4035m) = 15min (-85m)
• Col Maudit (4035m) -> hřeben Mont Maudit (4345m) = 2h 15 min (+310m)
• Hřeben Mont Maudit (4345m) -> údolí Col de la Brenva (4303m) = 30min (-42m/+20m)
• Col de la Brenva (4303m) -> Mur de la Cote (4485m) = 45min (+182m)
• Mur de la Cote (4485m) -> Mont Blanc (4808m) = 2h (+323m)
• Mont Blanc (4808m) -> Aiguille du Midi (3775m) = 5h (-1423m/+370m)

1: Začátek cesty - Aiguille du Midi konečná stanice lanovky (vedle vstupní stanice lanovky je velké parkoviště). My jsme vyráželi po poledni, kdy už nebyla dole taková fronta, pokud chcete přesto vyjít ráno, chce to obrnět se trpělivostí, ale je to zbytečné, odpoledne stačí bez problému. Horní stanice lanovky se nachází na severní straně hory. Je propojená tunely, které tvoří trochu bludiště, ale rychle se zorientujete. Na jižní stranu se dostanete přes malý most. Tunel po levé straně vás zavede na severovýchodní hřbet (3775m), který se stáčí dolů do Vallé Blanche.

Mont Blanc du Tacul, foto: Jan Virt

I když jsme byli po aklimatizačce na Paradisu, rychlý náběr výšky (z 1000m Chamonix do 3800m), byl chvíli znát. Schody na vrchní terásku jsme vyběh po dvou a nahoře jsem se cejtil jak kdybych vyběh na Empire State Building. Trvalo to ale chvilku, v porovnání s ostatními turisty s foťáčky, kteří tam měli s výškou evidentní problémy.

2: Sestup po východním hřebeni (3670m). Tento hřeben tvoří hranu mezi impozantní severní stranou (směr do Chamonix) a strmými svahy jižní strany (do Vallé Blanche). Neustálý pochod lezců obvykle vytváří dobrou stopu, avšak prvních pár metrů může být pro někoho trochu skličující. My se v tomto úseku navázali na lano. Po cestě narazíte na menší trhlinu, která se v závislosti na sněhových podmínkách překračuje nebo lehce obchází. Strmý sestup se pak pomalu srovnává až dosáhnete plošiny (3670m, 15min), na které se buď utáboříte nebo pokračujete na chatu Cosmiques (15min).

3: Z Col du Midi na Mont Blanc. Vstává se ráno ve dvě. Noc byla jasná, plná hvězd. Několik nadšenců už vyrazilo z chaty a my pomalu uvařili čaj a spolkli něco málo tyčinek. Spal jsem navlečenej a spacák jsem sdílel s pohorama, jídlem a 2l vody, která by jinak určitě zmrzla.

Mont Maudit, foto: Jan Virt

Ve dvě ráno bylo venku -11. Na první vrchol, resp. hřeben Mont Blanc du Tacul se jde hezky (vrchol je vedle a oficielně se přes něj nemusí), sníh byl pěkně tvrdý. Cestu máte většinou shlédnutou z předchozího dne, za svitu čelovek se nedá minout. Jenom pozor na dvě trhliny a několik seráků. 20 minut za námi se jeden z nich utrhl a nadělal docela paseku. Přes trhliny pro jistotu každý jistil toho před sebou omotáním lana kolem zapíchnutého cepínu (samozřejmě jsme byli už od stanu navázaní). Z hřebínku Mont Blanc du Tacul (4120m) se sejde mírným svahem do sedla Col Maudit (4035m) a pokračuje se pod svahy Mont Maudit (30 min).

"Respektuji zákony přírody; na vrcholu jsem nikdy neměl pocit, že jsem silnější než hora.\" Reinhold Messner

Chvíli se budete škrábat nahoru po levé straně budete míjet několik dalších séraků. Narazíte i na dvě menší trhliny, které se dají v klidu překročit. Po druhé trhlině se dostanete na strmější stěnku tvořenou ledem a v polovině s pár šutry.

Vrcholový ledový úsek na Maudit, foto: Jan Virt

Nachází se na ní fixní lano, kterého se dá dobře přidržovat levou rukou a pravou zasekávat cepín do ledu, který krásně držel. Prvolezec může vylézt až ke skupině kamenů a odtamtud odjistit ostatní. Z hřebene Mont Maudit traversujte mírným jihozápadním úbočím směrem do údolí Col de la Brenva. Na cestě je jedna trhlina. Pokračuje se pak opět nahoru, tentokrát už na samotný Mont Blanc přes Mur de la Cote (4385m - 4485m, 30 - 45min). Odtud se již lehce dostanete na vrchol (1h 30 min - 2h). Musím říct, že jsme toho měli na této závěrečné části plný kecky. Každých dvacet kroků jsme museli rozdejchávat a vrchol jakoby se vůbec nepřibližoval. Nakonec nám nic jiného nezbylo a výstup jsme dotáhli. Kolem dvanácté jsme stáli na téměř prázdném vrcholu.

Poslední část na Mont Blanc - údolí Brenva, foto: Jan Virt

Většina lidí z normálky už byla dávno pryč a my se plácali po zádech a kochali výhledy. Veděli jsme ale, že nás čeká druhá polovina cesty nazpět a proto jsme za chvíli mazali. Čas u stanů 20:30. Lanovka se nestihla, jak jsme původně chtěli (myslím že poslední jela v 18:45) a tak se strávila další noc na Col du Midi. Spalo se nádherně až do osmi ráno a v klídku jsme vyrazili poloprázdnou lanovkou dolů. Dá se to určitě stihnout být ten samý den zpátky v Chamonix, ale musí se fakt máknout a zbytečně se nikde nezdržovat. My to šli celé 17h (místo 14h podle průvodce), hlavně kvůli zdržení na výše popsané ledové stěně.