Žula - Triolet

My jsme se sem vypravili v roce 2002, zavolali na chalupu, objednali polopenzi a s odlehčenými batohy vyrazili z parkoviště na konci doliny Ferret. Zmořeni vedrem jsme v podvečer dorazili na stavebním harampádím zastavěnou terasu. Lenku jsem hned počastoval nervózní a hrubou otázkou, zda vše v italštině objednala. Odpovědí mi bylo zasyčení ve smyslu, že si to příště mohu zařídit sám, když tak dobře mluvím italsky. Vyrazili jsme za zvuky vrtaček s otazníky vepsanými v obličeji. Po sestoupení do nejspodnějších pater jsme narazili na několik stavebních dělníků a chataře. Chatař se činil za plotnou, v místnosti 5x4 metrů. A vše řešil po italsku, s nadhledem a v pohodě. Počasí přálo a my jsme se navyváděli v okolních stěnách.





Nejdříve padla místní klasika Kermesse Folk - 5c na Monts Rouge de Triolet, která je sice lehká, ale dlouhá - 19 délek a slanění není vždy v lehkém terénu jednoduché. Další den převládla lenost a zvolili jsme kratší cestu - Indicazioni obbligatorie 6a. Oba večery jsme listovali knihou výstupů a slibovali si, že se sem jestě jednou vypravíme.



Podruhé jsme naplánovali Dalmazzi na letošní léto. Počasí se však chovalo nepřátelsky, a tak jsme plány přeložili na konec srpna, ale pak nakonec vyrazili až v září. Vše probíhalo podle plánu, povinná zastavka v Chamonix se studiem předpovědí počasí a posezením nad Grand crême. Jen ta pohoda u kávy ne a ne nastat. Z mobilu voláme na chatu a správci do doliny, ale marně, nikdo se neozývá. Asi máme stará čísla. Jdeme tedy zpět do OHM vyzvědět nová. Dostaváme je a k našemu překvapení se shodují s našimi starými. Následná odpověď na otázku vysvětlí vše: Dalmazzi je již zavřená a poskytne pouze winterraum s dekami. S vysedáváním a očumováním je rázem konec, probíráme se regály potravin a dokupujeme vše potřebné. Vše nakoupeno a vyrážíme tunelem směr parkoviště Val Ferret.





Ráno vysypu lezecký batoh, vše naláduji do "macíka", a vyrážíme do slunného, usměvavého dne. Po půl hodině se úsměv mění ve škleb a za další půlhodinu jsem rád, že budu moci "mrchu" shodit, vytáhnout lana a začít lézt. Na nástupový den jsme vybrali cestu Venus ve stěně Titani. Vše nám pěkně ubíhá, nad policí přelézám nejtěžší délku - 6b+ a už se těším na závěrečnou stěnu, která se nade mnou pěkně strmí. Následující délka, však není o nic lehčí a u třetího nýtu řvu dolů, že nevím jak to dál čistě přelézt a že to háknu, že to snad pak bude lepší. Hákuji a ono nic, vytlačující stěnka odolává, nasadím tedy smyčku, ale pořád nic, vztekle řvu dolů: "Co to lezem ...  jak je to v nákresu ... za kolik to je ...a že se na to ... a že slaňuju.."  Na štandu pak studujeme nákres, podle fotky jsme dobře, podle nákresu vše sedí a má to být za 6a. Znova procházíme celou cestu a ouha v druhé délce jsem zvolil levý štand a začali lezt paralelní cestu Senza Nome s klíčovou délkou za 7a. Nadávám si, ale co se dá dělat, lezení bylo pěkné a Venus si přelezeme při zpáteční cestě.



Na chatu se dostáváme v podvečer, jsme sami a slunce mizí za hradbou Greuvetty, vaříme a syčení vařiče krásně uspává. Večerní pohodu zpestří příchod divého muže, hledače krystalů. Jíme, povídáme, dozvídáme se historii chaty, kterou založili hledači krystalů, čas běží, my jdeme spát a hledač mizí do noci obtěžkám batohem plným pokladů.



Ráno je šeré, nedospané, rychlá snídaně a ven do jinovatkou potažené krajiny. Od třech tisíc metrů leží nový sníh z minulého týdne. Jdeme omrknout cesty nad ledovcem, kde vybíráme cestu Reglette da Ballo 6a na Point Nord v hřebenu veží Triolet. Nástup je delší a ledovec není úplně pohodový. Teplé léto se na něm též podepsalo a cesta je hned o půl délky delší. Dobydeme první štand a vychutnáváme první délky. Cesta však následně ztrácí pěknou linii a začne se motat po policích a koutech. S přibývající výškou je na policích vidět i více sněhu a skála vlhne. Rozhlížíme se po okolí a hodnotíme cesty v blízkosti. Po slanění se shodujeme na tom, že bude lépe lézt jinde.



















Večerní šero nás zastihne již před chatou. K našemu překvapení nejsme v chatě sami, přišli dva vůdci a tak je o zábavu postaráno. Ráno pak vyrážíme do stejné stěny - 2^eme Pointe Centrale. Vůdci lezou Profuma prohibito - 6a a my Cristallina - 6b. Cesta je nádherná, pravda ne přejištěná, ale pořád se dá zakládat. Ještě jednou se potkáme u vrcholu s vůdci a pak jsme zase sami v celém údolí i na chalupě.















Předpověd počasí říká konec babího léta a tak další den balíme a seskakujeme do doliny. Zastavujeme se pod Titani a lezeme správně Venus. Je krásně, cesta nám ubíhá a po slanění přemítame, zda jít znovu nahoru či dolů, neb nebe nevěští žádnou změnu počasí. Nakonec je rozhodnuto, ruce jsou sedřené, potřebují odpočinek. Večer zakončujeme výbornou večeří v Le Lavachey a volíme odjezd do Chamonix, s tím, že podle počasí polezem buď v sobotu nebo až v neděli na Gendarme du Peigne.







Ráno je jako vždy nemilosrdné a tělu se nechce hýbat. Lanovka na Plan je spíše součástí snu, než realitou. Závan chladného větru však ukončí definitivně noc a s lehkým batohem na zádech mám pocit, že vyrážíme na skalky, i množství lidí tomu nasvědčuje. Počítám nervózně, kolik je dvojek před námi a kolik jich ještě vyplivuje lanovka. Na nástupové polici jsme však témeř sami a do naší cesty, Le Ticket, le Carré, le Rond et la Lune - 6b, nastupujeme zcela sami a ve stěně je jen pár dvojek v lehké Les Lepidoptêres. Cestu jsme lezli v roce 98, ale bouřka výstup ukončila ve třetí délce. Ani letos není obloha přívětivá a od třetí délky nás častuje kapkami. Definitvní konec nastává v paté délce, kde se kapky mění v déšť a rajbasy ve skluzavku. Co dělat, jedem dolů a já jen přemítám, kde příště nabrat morál na Piolovy rajbasy. Ostatně i sám Piola se v novém průvodci na Envers des Aiguilles přiznává, že v době vzniku většiny cest (80., 90. léta) uměli protagonisté cest sakra dobře plotny a rajbasy, a že je třeba dnes, kdy nová generace vyrůstá na vápně, přihlédnout k tomuto faktu a v rámci sanace cest upravit klasifikaci dnešním standardům - aspoň nejaká záplata na rozstřesený morál!

Doporučené cesty

Stěna - Titani - cesty pod chatou

Nástup
Stěna je přímo u cesty na chalupu, po asi hodině chůze u velkého mužíka. Nástupový pilíř se schodovitou, esovitou spárou nelze zaměnit.

Venus: 6b+ (6b obl.), 350 m (6b, 5c, 6a, 6a, 6a, 3, 6b+, 5c, 6a+, 5b, 3) slanění cestou

Senza Nome: 6c+ (6c obl.), 330 m (6c, 5c+, 5c+, 5c+, 5c+, 6b, 6c expo, 7a, 5c+) slanění cestou

Placche della Contea

Nástup
od chaty pešinou vedoucí na ledovec, pod výraznou plotnu s převisem, asi 20 minut.

Indicazioni obbligatorie: 6a (5c obl.), 200 m (5c, 6a, 5b, 6a, 5a) slanění cestou

2^eme Pointe Centrale

Nástup
od chaty pešinou vedoucí na ledovec Triolet, k výraznému žebru Pointe Centrale, od chaty asi 30 minut.

Kermesse Folk: 5c (5b obl.), 750 m (5b, 5c, 5c, 5a, 5a, 5b, 4c, 5c, 5a, 4a, 2a, 4c, 5c, 5c, 5b, 4b, 4c, 4c, 4b) slanění cestou

Nástup
od chaty pešinou vedoucí na ledovec Triolet, k výraznému žebru Point Central, pravou lechkou stěnkou na vymužíkovanou cestu, vedoucí pod jihovýchodní stěnu, od chaty asi hodinu a půl.

Profuma prohibito: 6a (5c obl.), 290 m (5c, 6a, 5c, 5c, 5c, 6a, 5c) slanění Cristallinou

Cristallina: 6b (6b obl.), 270 m (5c zprava nebo 7a přímo, 6a+, 6a, 6b+, 6a, 5c) slanění cestou

Pointe Nord

Nástup
od chaty pešinou na ledovec Triolet, úbočím svahů, po ledovci pod jihovýchodní žebro Mont Rouge du Triolet, na hraně plotny je vidět první štand se smyčkou, nástup vhloubením vpravo. Od chaty asi 1 hodinu a 40 minut. Ledovcovou výbavu s sebou.

Reglette da Ballo: 6b (6a obl.), 360 m (5 k prvnímu štandu, 6a+, 4+, 6a, 5+, 5+, 6a, 6b, 6a, 6a, 6a) slanění cestou

Praktické informace

Příjezd

Buď do Chamonix a tunelem do Val Ferret (38€ zpáteční týdenní lístek), nebo do Martigny, dále přes sedlo Gd. St. Bernhard, do Aosty a Courmayeru do Val Ferret.

Nocleh

Na chatě Dalmazzi; polopenze 35€, winterraum (od půlky září) zdarma (vše kromě spacáků s sebou), voda cca 10 min od chalupy

Období

Léto (červen - září), stěny leží ve výšce 3200 - 3600 m.n.m.

Výbava

Lano: 2 x 50 m, lépe 60 m
Materiál: 17 expresek, sada friendů a stoperů (případně hexy)
Mačky, cepín, případně hůlky

Průvodce

Jürg von Känel, "Schweiz plaisir Süd", Filidor

Internet:
http://clubmontagne.epfl.ch/topo_es/Dalma.html
http://www.cafchambery.com/article.php3?id_article=2122
http://www.gulliver.it/modules.php?name=gulli_itinerari&file=photo_gallery&id_gita=5764



Tento článek je příspěvkem do soutěže. Ohodnoťte jej pomocí tlačítek dole a rozhodněte, má-li za něj jeho autor dostat lano od Mammuta. Díky.