Smíchovské dojmy

(pj): Příznám se, přišel jsem pozdě. Doručili nám do firmy krásné nové stroje a tak jsem prošvihl madagaskarskojordánskou přednášku Ondry Beneše a Toma Sobotky, i vyprávění Pita Schuberta. Už jsem to sice všechno viděl a Schuberta četl slovo do slova asi sedmkrát, ale jak film s Jordánska, tak fotky z Madagaskaru jsou supr a dají se vídět i víckrát a Pit je prostě třída, i když se při přednáškách obvykle drží textu své knihy a obrázky používá taky ty samé. Třeba vám o tom ještě něco napíše Honza. Trapas jménem slavnostní zahájení jsem si po loňských zkušenostech odpustil a raději browsil po chodbách a fotil.



Šičková slovenská skialpinistka Ivana Filová je nyní v Praze a prodělává několikeré oprace. Držíme palce, aby jí to dobře dopadlo a mohla brzy udělat alespoň prvosjezd Petřína.



Na svou přednášku dorazila Zuzana Hoffmannová. Přivítala se se svou bývalou spolulezkyní Alenou. Zatímco v sále na pódu preludoval pán v kalhotách se sklápěcím mostem jakési tyrolské halekačky, Zuzana v předsálí meditovala, jestli nemá zahnat trému frťanem. Pak byla odeslána na pódium a nevedla si rozhodně špatně i přes poněkud nevhodné vstupy moderátora Miloše Zounaraq. Obrázky byly pěkné, jen ty hezčí zbytečně rychle odplývaly. Mne si Zuzana získala hodně svou skromností, se kterou na dotaz z publika označila výstup na Manaslu za vysokohorskou turistiku. Bravo :-).



O přestávce probíhala konzultace na nejvyšší úrovni - předsedové horolezeckých svazů Česka a Nepálu diskutovali o maojistech v Nepálu. Prý už je to teď v pořádku.



Poté dorazil se zpožděním Tomaž Humar a komentoval svůj působivý film, poskládaný z úryvků videa a statických fotek. Perfektní show, občas vyšperkovaná potížemi s překladem, diváky jistě zaujala. Humar je extrovertní sympaticky působící člověk, který dovede diváka lapit. Dokáže showmansky zúročit své výstupy, svůj rozvod i svou záchranu vrtulníkem.



Ne všichni ale jeho vystoupení spolkli i s navijákem. Zrovna když lezl "alpským stylem" na Jannu, působila na protějším kopci Talung Alena Čepelková a Martin Otta, takže viděli, kde, kdy a jak se pohyboval.



Dotazu přihlíží Martin Otta, šéf komise alpinismu ČHS a redaktor Montany Tomáš Obtulovič. Následovalo vysvětlování a gestikulace.







Jiný článek o vystoupení Pita Schuberta a Tomaže Humara je zde.

---

sobota

---

První přednáška, na kterou jsem se dostal, byla Radka Jaroše. Radkovy přednášky jsou bezprostřední a fajn pro lidi. Film, který Radek přinesl vypadal dobře, ukončený zajímavým trikem s pouštěním různých úseků pozpátku.



Radek Jaroš je profík, umí mluvit do mikrofonu a nenechal se jako někteří jiní přebít Zounarem ani znepokojit jeho nehorolezeckými dotazy.



Po Jarošovi následoval film z výstupu pilířem Thalay Sagar. Z tohohle výstupu je úžasná reklamní fotka Mammutu, která je na zdi lezeckého centra v Holešovicích a pokaždé ji tam obdivuji. Už proto jsem byl na film velmi zvědavý. Napřed nám ukázali, co umí Stefan Siegrist v severní stěně Eigeru:



Pak následovaly úžasné pasáže z mixového a skalního lezení.



Krásné lezecké pasáže byly prokládány hezky udělanými celkovými záběry hory, zvýrazněnými pasážemi, kde se lezci mají právě nacházet. Bohužel tvůrci film hodně natahovali povídáním, takže trochu ztrácel spád a tak na mne nezapůsobil tak, jak jsem původně čekal.



Přednáška Zolo Demjána operovala podstatně méně efektními a skromnými prostředky, ale výkony jendoho z nejlepších (česko) slovenských horolezců jsou takové, že se objedou i bez dokonalých kamer.



Nejprve se zmínil, že na první túře v Tatrách v levém Ypsilonu hodil desetimetrového vorla, a že největším darem pro horolezce je dostat včas od hor lekci. Pak namátkově připomenul, jaké cesty se lezly v osmdesátých letech, třeba pokus o zimní prvovýstup v pilířích Frêney, který skončil neúspěchem, protože s jeho parterem Fero Piačkem vypadl 10 metrů pod koncem kuloáru metrový kus ledu, který ho shodil.



Protože Fero Piaček je opravdu kus chlapa, byla to rána jako sviňa, vytrhal všechna postupová jištění a chytil ho až štand s hexem a skobou. Následovalo kříšení Fera po 25metrovém pádu, spouštění až do ledové jeskyně pod stěnou, a po stabilizaci parťáka čajem úprk pro pomoc. Dostat se zpod pilířů Frêney za 1,5 hodiny k první chatě s telefonem by možná mohlo být hodno záznamu do Guinessovy knihy rekordů. Fero Piaček byl zachráněn, a to je moc dobře.



Jižní stěnu Lhotse Shar označil Reinhold Messner na začátku osmdesátých let za problém jednadvacátého století. A tak ji československá expedice vylezla i díky Zolovi v roce 1984. Zolo sice vystoupil s Jožo Psotkou na Everest, ale za svůj Everest považuje Dhaulágiri. První pokus o alpský výstup jižním pilířem byl s Joskou Rakoncajem a Petrem Božíkem. Kvůli zhoršení počasí musel slanit z výšky necelých 7000 metrů. Další pokus o několik let později s kazašskými partnery využil předchozích zkušeností a po 16 dnech se vrátili s vrcholem.



Tento jeden z nejlepších Himálajských výstupů ocenila velmi vysoko i expediční komise UIAA, protože šlo o velmi těžké lezení, v šestisetmetrové závěrečné hlavě pilíře ve výšce okolo 8000 metrů neklesla obtížnost pod čtyřku a i dole bylo těžké lezení, od konce pilíře pak ještě 900 metrů přes plato na hlavní vrchol. Tento výstup byl bez jakýchkoliv předchozích příprav, prostě přišli, hodili batohy na záda a pěkně zdola nahoru vylezli osmitisícovku takhle těžkým terénem.



Bohužel se tento výstup u nás v té době nijak neocenil, protože se ve stejnou dobu stalo v horách několik tragédií a tehdejší funkcionáři socialistického sportu měli horolezce za průšviháře a hazardéry a pro správné zhodnocení téhle bomby prostě nebyla atmosféra, jak připomněl Jirka Novák, tehdejší předseda trenérské rady. Ve srovnání s těmihle akcemi obstojí málokterý dnešní výstup.

Dalším sobotním vrcholem byla přednáška Krzystofa Wielického.



Klidné a skromné vyprávění o zimním lezení v Himalájích, při teplotách pod čtyřicet pod nulou bylo velmi působivé.















Dlouholetý kronikář dění ve světových velehorách, Jožka Lorenc se zeptal, jak nízké teploty se zaregistrovaly v zimních Himálajích. Krzystofova odpověď byla docela legrační. V Jižním sedle na Everestu bylo - 45. Chtěli zjistit, jaké teploty jsou na vrcholu Everstu, proto tam nechali maximominimální teploměr a doufali, že následující výprava zaregistrované hodnoty přečte. Bohužel, Španělé nepochopili o co jde, teploměr byl pro ně španělskou vesnicí, a nešikovnou manipulací ho "zresetovali", takže se zaregistrovaná minima a maxima ztratila.

Ještě probíhaly další přednášky z freeridového lyžování a ferát, ale to mne moc nezajímalo a raději jsem vám šel napsat tohle povídání. Tak zase zejtra, jestli mne to bude ještě bavit :-)

---