Stojím si za návrhem rozpočtu...

Ahoj Aleno, díky že sis našla čas odpovědět na pár šťouravých otázek. Co taky jiného ode mne můžeš čekat, že? Tak do toho.



Jak jsi spokojena s uběhlými dvěma roky své funkce? Co se podařilo, co ne?
Jsem spokojená, že uběhly. Podařilo se mi je přežít :-) Ale očekáváš ode mne asi serióznější odpověď. Doufám, že se podařilo zlepšit komunikaci svazu uvnitř i ven, servis členům, legislativu...podařilo se vyrovnaně hospodařit. Nepodařilo se například vydat knihu Seiltechnik nebo nezpochybnitelně definovat horolezectví jako veřejný zájem. Před těma dvěma lety jsem řekla, že pokud mám v pořádku pud sebezáchovy, musí se podařit vytvořit výkonný pracovní tým z výkonného výboru. Tak to se myslím taky zrovna nepodařilo.

Co tě přimělo kandidovat znovu a vzít na sebe v případě zvolení opět to břímě pracovat pro tak nevděčnou bandu, jakou jsme my horolezci?
Evidentně mi nepřipadá v globálu tak nevděčná, některé jedince jsem si dokonce oblíbila:-) Každopádně jsem se přesvědčila, že „nikdy neříkej nikdy“ platí i pro mne. Řekněme, že ty důvody, ze kterých jsem kandidovala poprvé, vzaly sice za své ještě před tím zvolením, ale další důvody, o kterých jsem si v průběhu té funkce myslela, že je nezvládnu, pominuly taky. Něco se dokonce podařilo tak, že z toho mám radost :-) Dost námětů ke zlepšení zůstalo jen v myšlenkách. Není to ale tak, že bych tu funkci chtěla vykonávat další období za každou cenu. Stojím si za návrhem rozpočtu, zachováním rozsahu činností Svazu zdůvodněním potřeby pro zkvalitnění služeb zvýšit příspěvky. Když se ukáže, že to většina členů chce jinak, nechť to vede někdo jiný.

Martin Otta předává diplomy reprezentantům, zleva Ondra Beneš, Pavel Jonák, Dušan Janák a Václav Šatava. Zatímco reprezentace se od té doby skoro nezměnila, za předsednickým stolem už nesedává ani Honza Bloudek, ani Jirka Novák. Nastavající valná hromada řekne, jestli tam zůstane Alena.

Jaké vidíš možnosti vývoje ve vztazích trojúhelníku, v jehož vrcholech stojí ČHS, ochrana přírody a lezci, zejména ti špičkoví?
Přemýšlím o sci-fi bestselleru „Uvědomělý horolezec“: Všichni lezci organizovaní v ČHS prozřou, že domácí hřiště je fakt příliš malé, a začnou ho chránit pro budoucí generace. Tomajda, Ondra, Jitka a Adam odhodí svoji zbroj a přihlásí se do soutěže o „Výstup roku“ v kategorii domácích pískovců. Realita je někde jinde. Sice smekám před uměním špičkových lezců, ale ještě víc obdivuji ty, kteří dokáží myslet nejenom na sebe. A to nakonec platí i pro obě další strany trojúhelníku. Věřím, že při jen trochu rozumném přístupu, kdy všichni dokáží trochu slevit ze svých potřeb, si to domácí hřiště zachováme.

ČHS je směs mnoha směrů a disciplín, jejichž zájmy jsou někdy protichůdné. Jak bys chtěla vyvažovat proti sobě závodníky na překližce a skalní lezce?
Zrovna tady mi ty zájmy nepřipadají až tak protichůdné. Mnoho závodníků na překližce v přírodě začíná nebo spíš končí :-) Ale máš asi na mysli zájmy v oblasti finanční podpory. Ti „nesoutěžní“ sportovní lezci na několik let vůbec vypadli ze systému alespoň základní péče ve svazu, přestože i oni nás pěkně reprezentují. Teď mohou čerpat ve skromném počtu nějaké finance, ale nějaké možnosti velkých změn nevidím. Protichůdné jsou hlavně zájmy těch, kteří ve svazu rozporují jakoukoli podporu reprezentačních špiček.

Myslíš si, že by se měla nějak vyhodnocovat efektivita téhle podpory? Pokud ano, čím by se měla měřit?
Vyhodnocovat efektivita podpory? Stanovit metriky? Měřítko=úspěch, samozřejmě. A co budeme považovat za úspěch? A jak vyčíslit potřebné náklady na jeho dosažení? Podpora by měla připadnout výhradně na základě schváleného rozpočtu lidem, kteří dokáží obhájit jejich použití. A podle mého názoru by se tam měla projevit i vize té které odborné komise, kam je podporu nejvíc potřeba nasměrovat.



Jak bys prostému členu ČHS, kterého zajímá jen jeho vlastní rekreační lezení, vysvětlila, proč a k čemu má ČHS mít reprezentanty a proč jim má přispívat na činnost?
ČHS je členem ČSTV, sdružení sportovních svazů, jen on má právo reprezentanty vysílat na světové soutěže, dostává na reprezentaci finanční prostředky. Domnívám se, že i finanční pomoc obdržená za počet členů je určena k rozvoji sportu, a čím širší členská základna, tím větší naděje na objevený talent. Nechci odpovídat na bázi „podle sebe soudím tebe“, ale když jsem začínala lézt, nepřemýšlela jsem o tom, že chci lézt jen rekreačně a rozhodně nebudu platit za nějaké špičky, co mne nezajímají. Ony mne zajímaly, jejich příklad mne k lezení přitáhl.

Tvoje horolezecká kariéra vedla přes evropskou, možná světovou špičku, ke které tvoje výstupy ze Zuzanou svého času rozhodně patřily, takže je tvůj pohled na podporu reprezentace celkem logický. Obávám se ale, že pro lezce, kteří se dopracovali do rekreačního průměru a v něm setrvávají, by možná byly potřeba ještě nějaké další argumenty. Zmínila jsi příklad, který tě k lezení přitáhl. Jaké jiné klady ještě má i pro toho rekreačního lezce pěstovat si reprezentaci?
Ve své době jsem byla členkou reprezentace, to je pravda. Ale to neznamená, že si nepamatuji, co všechno okolo mne k tomu dovedlo, a jaké má potřeby onen „rekreační“ člen. Jsme horolezecký svaz, pěstujeme si horolezectví (zjednodušeně). Asi se nesdružujeme zrovna s cílem podpořit Mrázka, ale být mezi partou lidí se stejnou zálibou. Ti nejlepší z nás získají nějakou výhodu oproti nám všem a reprezentují nás. Pokud nesouhlasím s tímto rozdělováním peněz, mohu se pokusit prosazovat jiné, a nebo ve svazu nebýt. Proč taky, vždyť rekreačně lézt se dá i bez průkazky a ušetřím, že? Mohu si taky založit Svaz rekreačních lezců, ale pochybuji, že s ním dosáhnu na dotace od Sazky. Lidé nejčastěji ptají: kolik z našich příspěvků jde na podporu toho a toho? Jde o to, že do rozpočtu plynou různé zdroje, některé lze použít jen strikně určitým způsobem, některé volněji a některé podle ne libovůle vedení svazu, ale řekněme jeho koncepce, kam by měl směřovat.

To by chtělo nějak blíž vysvětlit. V těch zdrojích rozpočtu a možnotech nemají lidi moc jasno. Jaké jsou ty zdroje financování a na co se dají použít a co se tedy vlastně platí z příspěvků?
Klidně by se také dalo říci, že příspěvky jdou na administrativu a například na údržbu skal. Veškeré příjmy ČHS lze totiž z hlediska možnosti jejich využívání rozdělit na tři části:

1. Příjmy účelově vázané (u nás pouze dotace z MŠMT),
2. příjmy získané na základě výkazu činnosti, která ale nejsou striktně účelově vázané, a
3. příjmy bez stanovené účelovosti, které lze použít na cokoliv.

Plánovaný rozpočet nezahrnuje účelově vázané příjmy z reklamy, to znamená, že pokud si komise sežene na svou činnost nějakého sponzora, neodvádí z toho ČHS žádné desátky do další částí rozpočtu. Dotace z MŠMT v rozpočtu zahrnuty jsou, ale jejich čerpaní je předem nasměrováno - v našem případě výhradně do soutěžních komisí (překližka dospělých a mládeže a závodní skialpinismus).
Dotace ze Sazka a.s. na sportovní činnost (2) není sice účelově vázána na použití pouze k organizaci soutěží a činnosti reprezentace, nicméně je získaná na základě výkazu těchto činností. Z tohoto důvodu je v návrhu rozpočtu "investována" zpět do činnosti komisí, tedy do té činnosti, která je vykazována pro jejich získání - opět pouze závodní skialpinismus a překližka dospělých a mládeže.
Příjmy ryze neúčelové (3) návrh rozpočtu rozděluje mezi jednotlivé komise a na činnost sekretariátu a "nadkomisního" servisu pro členy - infocentrum, slevy v Tatrách, propagace, členství v UIAA a jeho komisích a podobně.

Konkrétně v roce 2006 činily příjmy dle bodu 1. cca 340 tisíc, dle bodu 2. cca 1.060 tisíc a dle bodu 3 cca 4.540 tisíc. Prostým součtem pak může i nejprostší člen ČHS zjistit, že komise závodního skialpinismu a soutěží dospělých a mládeže přinesly do ČHS v roce 2006 asi 1.400 000 a dle vyúčtování si "odnesly" 1.270 000. I když k tomu přičteme náklady poslední „soutěžní“ aktivity, soutěží v ledu, ještě něco málo z celkového rozpočtu zbývá. Snad bude toto dostačující odpověď pro všechny, kdož se ptali, kdy už se konečně soutěžní lezení odloučí od ČHS, aby ho dále nezatěžovalo svými náklady.

Horolezectví ve své klasické podobě a tradiční skialpinismus by Svaz, pokud by přiděloval prostředky sportovním aktivitám čistě podle toho, zda mu přinesou nějaký finanční prospěch, neměl podporovat vůbec. Tuším v roce 1998 činil svaz sice pokusy zatlačit na příslušné orgány, aby výkony na nejvyšší úrovni v horolezectví byly oceňovány podle nějaké tabulky podobně výsledky v soutěžích, ale neuspěl. Ale to by mi připadalo opravdu absurdní, aby horolezecký svaz ignoroval klasické horolezectví.

Opakuji, že jsme členy ČSTV diky tomu, že jsme sportovní svaz, tedy pokud nebudeme podporovat sport také v jeho soutěžní podobě, těžko dosáhneme na dotace ze Sazky na cokoliv. Pokud se budeme starat jen o svá "hřiště" a turistiku na nich provozovanou, budeme pravděpodobně časem nuceni opustit ČSTV a snažit se přežít o samotě, nebo se přidružit k Asociaci sportu pro všechny anebo ke Klubu českých turistů. Zkus se zeptat, co dělá pro své řadové členy Českomoravský fotbalový svaz a možná se budeš divit....

Alpenverein celkem úspěšně provozuje řadu chat. Měl by i ČHS jít touto cestou? Pokud ano, co tomu brání?
ČHS už jednu chatu provozoval a k úspěšnosti to mělo celkem daleko. Na druhou stranu, mít k dispozici vlastní nemovitost je určitě fajn. S tím vlastnictvím by samozřejmě byly spojeny organizační záležitosti a těmi by s musel někdo zabývat a alespoň v začátcích financovat. Srovnávat v tomto nyní AV a ČHS je jako srovnávat Porsche s embéčkem. ČHS o svůj majetek přišel a podařilo se mu z dluhů našetřit, především zásluhou minulého předsedy, dostatečnou rezervu dejme tomu na pořízení jiné menší nemovitosti. Teď se ale musí se odpovědně rozhodnout, zda bude toto jeho priorita.



Měli by být funkcionáři ČHS a případně odborných komisí za svou práci placeni? Pokud ano, jak moc?
Zpočátku jsem si myslela, že to je nezbytné jako alespoň nějaký donucovací či motivační prostředek. Ale změnila jsem názor - kvalita a kvantita odevzdané práce nebude nikdy závislá jen na tom, zda je za ni onen bafuňář placen. Důležité je, zda má čas se jí věnovat, a zda cítí, že má jeho práce smysl. Možná to bude znít legračně, ale mezi ty odměny patří mnohdy pouhé uznání. Rozhodně by však měli mít všichni jistotu, že se jim aspoň řádně zaplatí projetý benzín, opotřebované auto a při telefonování a psaní nemusejí okrádat svého zaměstnavatele. Spousta možných situací není dořešena a nějak se „pytlíkuje“. Prioritně bych viděla odměňování alespoň předsedů vrcholových komisí, protože jim připadne velká odpovědnost za stav skal, a dále čas podle mne dozrál k alespoň částečně placenému předsedovi metodické komise. A co se týká sportovní stánky, máme lidi, kteří se jakž takž starají o chod komisí, ale promyšlená trenérská práce chybí a obávám se, že bez nějakého velkého nadšence deux-ex-machina dlouho chybět bude.

Je podle tebe vhodné pokračovat v dosavadní filozofii ČHS - málo zaplatím (na příspěvcích) - málo dostanu?
Tato otázka naznačuje, že si je alespoň někdo vědom, že na příspěvcích platí málo :-) Za málo peněz málo muziky. A to se ještě stále hůř shánějí muzikanti, kteří umějí zpívat a jsou ochotni zpívat. Vzhledem k viditelným postojům členstva na valných hromadách, co se týká ochoty si připlatit na možné zkvalitnění služeb, se mne však neptej na vhodnost pokračování v takovém trendu, ale spíš na jeho nutnost. Je hezké poukazovat na možnosti získávání peněz z jiných zdrojů, ale myslím, že to má svoje velké limity.



Před dvaceti a více lety bylo postavení horolezectví ve očích veřejnosti asi lepší, než dnes. Mám například v archivu stránku sportovního deníku, kde je vedle sebe článek o přestupu známého fotbalisty, automobilových závodech a výstupu bratří Coubalů na Scheideggweterhorn. Co by měl ČHS dělat, aby se na tuto úroveň vnímání veřejností vrátil? A měl by se vůbec chtít vrátit?
Máš pravdu, že možná bylo lepší než dnes, ale u nás to nikdy moc slavné nebylo. Měla jsem pocit, že zatímco jinde ve světě jsou horolezci hrdinové nebo aspoň zajímavé a obdivuhodné osobnosti, doma jsou to nezodpovědní hazardéři nebo magoři. A sportovci sice ano, ale takoví divní:-) Ale tu situaci nemůžeme takto srovnávat. Změnilo se složení lezecké komunity, přístup k lezení, změnila se média, která umí masírovat veřejnost šíleným způsobem. Mně by stačilo, kdyby se ČHS podařilo postupně a trpělivě obrátit zájem těch serióznějších médií nikoli pouze k tragédiím nebo líbivým akcím, ale ke sportovní hodnotě a skutečným výkonům, nebo se aspoň stát garantem odborného hodnocení.

Je lepší, aby nás lezců bylo tolik, že by nás všichni museli brát vážně jako vlivnou skupinu, nebo raději tak málo, aby si nás nikdo nevšímal?
Jako předsedkyně této organizace musím samozřejmě odpovědět, že vlivné skupině se budou lépe prosazovat naše zájmy. Ale já sama jako horolezkyně bych rozhodně dala přednost té druhé možnosti :-)

Co říkáš na výsledky ankety na stránkách Horyinfo o názorech na ČHS a případně na anketu o oceňování pískovcových výstupů?
S radostí okomentuji výsledky ankety, neboť by mohla dopadnout daleko hůř :-) Čistě matematicky totiž vyhrála odpověď, se kterou lze bez problémů souhlasit - vždyť co šlo by nešlo dělat líp?, a v těsném závěsu za ní překvapivě rozumný názor. Třetí odpověď mne nutí k zamyšlení, proč je svaz vnímán, že nehospodaří dobře. Možná bude lépe nekupovat na VH bagety, ale v tom případě se obávám, že poklesne usnášeníschopnost takovým způsobem, že nejblíže pravdě se rázem ocitne bod poslední. Těm 91 lezcům, kteří považují za správnou odpověď předposlední možnost, bych vzkázala, že ještě že si zapšklí klasici neuvědomují, že mnohem lépe by bylo nebrzdit výkonné lezce pomocí neefektivní organizace, ale přímo (pliváním, prskáním, taháním za lano a podobně)! Ještě k ostatním anketám: mile mne potěšil výsledek hlasování o oceňování cest na písku - tebe ne?

Mne jako Neprášiče Pískovcového potěšil taky.
Za Horyinfo děkuji za rozhovor a doufám, že tvoje odpovědi budou inspirovat i voliče na Valné hromadě ČHS, která je už zanedlouho.