Štíty Viléma Heckela

Před pátou už bylo celkem slušně plno pozvaných hostí. Hlava na hlavě, každý byl zvědavý, jaké fotografie byly vybrány. Flétnista s neuvěřitelným knírem hraje jakousi skladbu. Volba flétnisty byla vzhledem k malým prostorům na místě. Hudebník s větším nástrojem by se již nevešel.



Oficiality pokračují proslovy představitelky pořádající organizace Press Foto Daniely Mrázkové, nažehleného pana radního v předpisových politických "montérkách", krásně kontrastujícího při předávání cen s oblečením bohémských fotografů, z nichž nejeden si pro ceny přišel rovnou s batohem a šátkem na hlavě. Představeny jsou dcery Viléma Heckela a předávají cenu jejich otce. Ještě chvíli se oficiálně povídá a výstava je zahájena. Dovolte, abych vás provedl její atmosférou.



Možná jste si už všimli, že každou reportáž začínám Kubou Turkem. Kdyby se dozvěděl, že jsem začal bez něj, nikdy by mi to neodpustil. Tak tedy Kuba v mediálněpartnerských montérkách je první, koho potkávám ze známých. Tentokrát nemá bagetu, protože Czech Photo bagety nerozdává. Ale k dispozici byla pozvaným celkem dostačující náhrada v podobě bublinek alkoholizovaných i lihuprostých a krekrů, takže se po ČHSovské bagetě nikomu z přítomých nestýskalo. Každý fotograf se nejprve šel podívat kam mu pověsili jeho fotky a jak. Já jsem svou našel v koutě, a sakra, pověšenou vzhůru nohama.



No co, nevypadá to jak by mělo, ale vedle mne visící Pepe (teda ne on osobně, myslím jeho fotky) dopadl ještě hůř. No schválně se podívejte, jak na horní fotce bojuje Míša Drlíková o život v rajbasu v takovém větru, že jí visí vodorovně nejen vlasy, ale i expresky! Se divím, že jí to nesfouklo. Asi se udržela na skále jen díky vynikající gumě lezeček Five Ten.



No samo, pověsili tu fotku otočenou o 90 stupňů.



Pan radní přečetl projev na pozadí působivých fotek Ládi Kamaráda.



Pozorně mu naslouchal fotograf, etnograf, filmový dokumentarista a vůbec osoba těšící se všeobecné vážnosti, bývalý profesor FAMU PhDR. Mgr. Ludvík Baran, Dr. Sc.,



stejně jako Ibram Ibrahimovič.



Stanislav Krupař, hlavní oponent expedice Altaj Cimrman a iniciátor omluvné petice Altajcům je velký fotograf, čnící nad všechny ostatní. Když jsem s ním chtěl mluvit, musel se o metr sehnout. Nojo, já vím, obrázek je trochu mázlej, ale snad to přežijete. Standa se mi v poslední chvíli pohnul.



Dalším velkým fotografem je Petr Daniš, i když o něco menším, než Standa Krupař. Vyhrál chudák za svou fotku z Bergellu cenu Advetury a byl potrestán zájezdem do Maroka. "Co tam proboha budu tři neděle dělat?" Říkal nešťastně.



Výstavu si pozorně prohlížela i rodina Piechowiczových. Pepe chce mít asi z dcerunky taky fotografku a možná, že jablko opravdu nepadne daleko od stromu, protože si prohlížela fotografie a byla strašně hodná. Pepe se mi svěřil, že letos pojede do Yosemitů a že už v žádných horách mrznout nechce. Otočená fotka ho štvala natolik, že našel paní pořadatelku a ukecal ji, že zavolala instalátora aby ji převěsil. Díky Pepemu jsem se s tím svezl taky a snad už i Kamil visí hlavou dolů. jak se to správně patří.



Láďa Kamarád, rozjařený druhou cenou v hlavní soutěži, cenou dcer Viléma Heckela, které má obě v batohu na zádech, a v neposední řadě bublinkami obsaženými ve směsi H2O a C2H5OH a jiných přísad ve štíhlé skleničce živě gestikuluje. Bimboška mu visí na rtech. Jaképak náměty na prácí s horolezeckou mládeží z toho vyplynou?

Toliko několik střípků z výstavy. I když je na památku fotografa horolezce, horolezeckých fotek je na výstavě dosti málo a z lezení samotného ještě méně. I tak ale stojí za to se na výstavu zajít podívat.