Pavel Bém se vrátil

Ranní mail hlásil, že tiskovka bude v 18.30 ve VIP salónku na ruzyňském letišti. Po chvíli bloudění a menším extempore s vrátným, který našel moje jméno v seznamu pozvaných až napodruhé, jsem dorazil do předsíně, podepsal prezenčku a dostal CDčko s fotkami. Média tu už byla v hojném počtu, Česká televize, Nova, Prima, Český rozhlas, ČTK, spousta dalších rádií a televizí .... no a teď už taky Horyinfo. Však taky nepřijel špičkový horolezec, ale špičkový politik, jehož koníčkem je horolezectví, ale tak už to na světě chodí. Mára Holečků by asi tolik médií nepřitáhl.



Kameramani se rozcvičují, fotografové zastřelují blesky, napětí roste. Přichází asistent a hlásí ZA DVĚ MINUTY! A už je to tady. Sympaticky, vousem obrostlý Pavel Bém přichází v expedičním triku, v ruce tibetský buben. Jako správná mediální hvězda se natáčí do všech úhlů a foťáky cvakají, div se nezavaří.



Profesionální úsměv vydrží po celou dobu. Už se zdá, že všichni dofotili a Pavel chce pokračovat do místnoti, kde bude tiskovka, ale ještě se zastavuje a vyhovuje dalším požadavkům na pózování.



V konferenční místnosti jsou nad pultíkem nepálské modlitební praporky, stůl pokrývají různé svátosti z Nepálu. Pavel ještě čelí další kulometné palbě fotoaparátů a pak úvodem říká, že tahle tiskovka není politická, ale že se chce podělit o krásné zážitky z Mount Everestu.



Ukazuje vrcholové fotky, zabubnuje na tibetský buben. Vypráví s jistotou zkušeného mediálního rutinéra o průbehu expedice, způsobem tak akorát přizpůsobeným laikům, ale přesto snesitelným i pro horolezce.



Sebevědomě, ale bez vytahování. Tak akorát. Neni blbej, a umí to. Ze svátostí, které si přivezl, ukazuje Mount Everest whisky, obrázek tibetského lámy a jiné artefakty.



Po tomto úvodu přisedá za pult i Ruda Švaříček a když je mu svěřeno slovo, chválí Pavla tak dlouho a intenzivně, že to Pavel raději utne a ukazuje černý a bílý kámen z Everestu.



Pak ukazují novinářům takovou malou pomstu Číňanům, za nevpuštění do Tibetu. Expediční triko má totiž pod obrázkem Everestu nápis Tibet - Nepál, a ten Tibet je škrtnutý.



Povídá se o ledopádu Khumbu, dementují se pověsti, že v ledopádu zahynulý Šerpa byl z jejich expedice - nebyl. Ostatně, kdo do toho vidí, ví, že ledopád Khumbu je ruská ruleta a padnout tam může kdykoliv cokoliv na kohokoliv, bez ohledu na národnost a stranickou legitimaci či výkonnostní třídu.



Přestože byla tiskovka prohlášena za nepolitickou, politických otázek padalo nejméně polovina. Jedna redaktorka se zeptala, proč šli z posledního tábora už v noci a bylo jí to obšírně vysvětleno. Samozřejmě se ale také zeptala, jestli Pavel během expedice chyběl, nebo nechyběl na radnici. I to bylo trpělivě a obšírně zodpovězeno.



Aníž by se na to někdo ptal, zabrousil Pavel i na otázku kyslíku při výstupu. Kyslík nepoužíval až do Jižního sedla. Tam si ho vzal proto, že v noci, když vyráželi, byla děsná kosa, sněžilo a bál se omrzlin. Na vrchol došli za 7,5 hodiny - je to téměř 1000 výškových metrů. Během výstupu se počasí uklidnilo. Museli chvilku čekat, než vyjde sluníčko a pak měli, jak už je z fotek vidět, nádherný summit day. Do Jižního sedla sestoupili za 2,5 hodiny (skoro bych se vsadil, že jeli kusy i po zadku) a pak sešli až do C2.

Na dotaz, jestli to informování médií je začátek další volební kampaně, bylo odpovězeno, že ne, ale že když minule odjel na Carstens Pyramid a neinformoval o tom, vedlo to k tak nesmylslným spekulacím, že protentokrát zvolil otevřenou taktiku poskytovat médiím maximum informací.



Pak byl Pavel odvolán na živý vstup do TV Nova a tak doporučil mezitím novinářům občerstvení včetně vzorků tibeského čaje. Vydal jsem se za tím čajem, protože na můj nastydlý krk mi to připadalo lepší, než kola či pivo, ale nenašel jsem ho.



Chvíli jsem pak diskutoval s Rudou Švaříčkem. Říkal, že průchodnost ledopádu zajišťuje skupina Šerpů pro všechny. Za průchod se platí a za použití fixů taky. Pavel se ještě na chvilku vrátil, ukázal vrcholové video, povídal o tom, jak jim spadly Wokna a nemohli používat počítač se satelitním připojením k internetu, takže museli používat satelitní telefon. Ten je sice lehčí, než mobil a stejně veliký, ale má taky baterie a ty se dají dobíjet jen v Base Campu a v mrazu ztrácejí kapacitu.

Tak to je tak zhruba všechno a na závěr se podívejte na jeden z důvodů, proč na Bémovu tiskovku přijde víc novinářů, než na tiskovku ČHS.



Jo, a musím se omluvit Kubovi, že jsem tentokrát musel začít reportáž bez něj. Snad mi to odpustí.

Zde je galerie obrázků

On -line rozhovor se konal 30.5. 2007 od 10.00 hodin.

Pavel při on-line rozhovoru na Českých novinách upřesnil:

K použití kyslíku:
"O kyslíku jsem psal, vždycky to je loterie. Taky si teď říkám škoda. Ale, ten jeden omrzlý prst také stačí..."
Upřímná odpověď. Skoro každý se někdy něčeho bál a pak zjistil, že by to bylo bývalo šlo.

K upřesnění obtíží cesty:
"C3 - C4 má pár nepříjemných skalních prahů kolem Rockbandu a Ženevské ostruhy a minimálně dva, při níže položeném C3 dokonce tři slušné ledové prahy, které mají i víc než 80 stupňů."

K sestupu:
"Dolů by se po "zadku" kousky určitě dalo jet, ale my jsme 18.5. při vrcholovém výstupu sestupovali až do C2 (6400m) a sestupu jsme si moc neužili. Navíc, ulítnout na něm znamená obrovské riziko. Ale po "zadku jsem jel" nejméně 300 m z "Balkónu" do Jižního sedla. Naprosto supr!"

Expedici s názvem "Czech-Slovak Everest Expedition" vedl Slovák Vladimír Zboja, dalšími členy byli psychiatr Pavel Bém, zubař Ado Eliáš a Rudolf Švaříček.