Ben Nevis

Nákup těstovin všeho druhu, tvaru a příchutí. Výměna veškerých letitých úspor za pár liber, rezervace jízdenek, pojištění…však to dobře znáte. Cesta byla samozřejmě bez potíží, pohodlná a opravdu velmi rychle utekla. V Londýně menší pauza a už jsme seděli v autobuse do Edinburgu. Krajina opět rychle ubíhala a tak jsme po cca 30 hodinách od výjezdu z Prahy byli konečně ve Skotsku. Jediné, co mě ale opravdu překvapilo bylo chování lidí v autobuse cestou do Edinburgu. Vybaví se mi scéna z filmu Anděl na horách. „Soudruhu, chystáš se spát?“ „Ne!“ „Tak proč si pod sebou steleš?“. Řidič vás cestou několikrát upozorní na zákaz konzumace alkoholických nápojů, ale že házíte odpadky pod sedadlo je zřejmě běžným zvykem. Inu proč ne.

Jinak musím říci, že Edinburg je krásné město a místní rodák Tonny Blair je tu více než oblíbený. V Edinburgu na autobusovém nádraží jsme se vybavili mapičkami a hurá hledat kemp. Ten jsme nakonec našli, ale všem doporučuji pustit libru a využít služeb městské dopravy. Je to na úplném konci města, zhruba hodina a kousek pěšky z autobusového nádraží a po dni sezení v autobuse a s velkým batohem to není nic moc. Kemp je velmi dobře zařízen, to se musí nechat. Cena odpovídá zeměpisné šířce. 10 liber za stan a dva trempy na noc. Ještě že koruna je stále silnější.

Ale abych se dostal k jádru pudla. Plán byl projet Skotsko křížem krážem a navštívit co se dá. Což se nám nakonec docela i povedlo. Projeli jsme stopem celé Skotsko. Musím uznat, že i když ve Skotsku nikdo nestopuje, Skoti vědí a berou. A není pro ně problém vzít dva promoklé trempy s pohorkama od bláta a s velkýma batohama do nového Mercedesu s interiérem ve světlé kůži. Náš nejhorší stop bylo až třetí auto, které projelo. Takže stopování ve Skotsku je velmi příjemná záležitost. Skoti jsou vůbec hodně příjemní lidí. Jsou hrozně zvědaví, upovídaní. Úplný opak Angličanů. Asi proto se nemají navzájem tak rádi. Skoti jsou prostě rebelové v dobrém slova smyslu, a i když neumí vařit pivo a nosí sukně, jsou super.



A tak jsme se při našem dobrodružství dostali až pod nejvyšší kopec na ostrově zvaném Velká Británie. Správně tušíte, jedná se o Ben Nevis (1344 m.n.m.). Ben Nevis je dle mého názoru tak škaredý kopec, až je na něm cosi krásného. Není nijak vysoký ani náročný, ale stojí rozhodně za to. My jsme bez problémů dostopovali až do Fort Williamu, což je městečko přímo pod Ben Nevisem. Odsud je to jen kousek cesty do kempu, který je přímo pod „nástupem“. My jsme dorazili k pod kopec v jednu hodinu odpoledne a dlouho jsme zvažovali, jestli jít nahoru, nebo počkat do druhého dne. Trochu nás odradila informační cedulka, kde bylo napsáno, že výstup a sestup trvá 6-8 hodin. Nakonec jsem se rozhodli vyrazit k vrcholu s plnou polní a v případě potřeby přespat přímo na kopci. Výstup není nijak náročný, spíše dlouhý, dalo by se říci skoro až nekonečný. Ben Nevis je z této strany velmi táhlý a pozvolně stoupá, takže pořád jdete a jdete a vrchol nevidíte. Ale pokud chytnete dobré počasí, což se ve Skotsku stává velmi zřídka, tak na vás čekají nádherné scenérie. Pro turisty z české kotliny je to něco úplně jiného. Skotské hory jsou prostě jiné a opravdu krásné. Cestou na vrchol jsme kromě jezírka v sedle pod vrcholem potkali i několik Čechů. Dalo by se říci, že 70% výletníků na Ben Nevisu byli právě naši krajané, kteří odjeli do Skotka na prázdniny za prací a ve volných dnech poznávali jeho krásy. A tak jsme se dozvěděli co dělají, co sbírají nebo okopávají, kolik si vydělají a jak je to baví. Každopádně bylo příjemné prohodit pár českých slovíček. Taky jsme cestou pobavili několik místních horalů tím, že jdeme na vrchol s velkýma batohama. Říkali, že na vrcholu opravdu kemp není…To sice byla pravda, ale my jsme se jim také nesmáli, že nosí sukně…no i když… Po zhruba 3 hodinách střídavého zvedání levé a pravé jsme stanuli na vrcholu Ben Nevisu.



Je tam takový pěkný sloupek označující vrchol a ruiny staré meteorologické stanice. Pro fotografy ideální kompozice. Výhledy ale o pravdu stojí za to. Po menší pauze jsme se rozhodli, že to do tmy musíme stihnout až dolů. Trochu se kazilo počasí, takže se nám moc nechtělo zůstávat někde na kopci. Když jsme došli zpět k té informační cedulce v údolí, byla už skoro tma. Nakonec nám výstup a sestup i s pauzou na vrcholu trval 4,5 hodiny. Měli jsme ze sebe radost, že i s plnou polní jsme to tak pěkně vyběhli. Radost z pěkného sportovního výkonu nám ale zkazili hned v kempu. 12 liber za noc vám radost a úsměv trochu pokazí. Ale ta sprcha za to stála.



Cestovali jsme po Skotsku 14 dní a tohle byl jediný den, kdy jsme nezmokli. Takže všem doporučuji se na nepříznivé počasí psychicky připravit. Božkov zaručeně dokáže zlepšit náladu. Kempům se pokud možno vyhýbat, pokud chcete ušetřit nějakou tu korunku. Všude jinde jsme stanovali bez problémů. Základní potraviny jsou přibližně stejně drahé jako u nás. Jen ten jejich chleba….na ten jsem si nějak nestihnul zvyknout. Při stopování si jen dejte pozor na které straně silnice stojíte, aby jste se nevrátili tam odkud jste vyjeli. Jinak se stopem bez problémů dostanete všude. I když je Skotsko drahá země, tak nejdražší na celé cestě byly jízdenky.

Co říci závěrem. Skotsko je opravdu zajímavá, krásná a bezpečná země. Hory, pobřeží, hrady, jezera, sukně, dudy, chlupaté kravičky, William Wallace …to vše stojí za shlédnutí. K procestování celeho Skotska Vám stačí jakákoliv mapa. Informační centra ve větších městech jsou a rádi vám tam poradí. A angličtináři nelekněte se, Skoti mluví svým osobitým přízvukem a dialektem. Všem přeji hodně zdaru a dobré počasí při poznávání nejen Skotska.

Původně vydáno 2007-05-30, reedice