Musala

Musala je nejen nejvyšší vrchol Bulharska, ale zároveň celého balkánského poloostrova. Měří 2 925 metrů. Její jméno pochází ze slovního spojení "Mus Allah" - Alláhova hora. Toto jméno pochází z dob, kdy Bulharsko patřilo pod Tureckou říši. Původní jméno je Tangra. První dochovaný psaný dokument o výstupu na Musalu pochází od Filipa II., otce Alexandra Velikého. Motivace tedy byla.

Přiznávám, trochu jsme se báli a tak jsme se rozhodli využít služeb jedné nejmenované cestovní kanceláře, která nás bezpečně doveze tam i zpátky. Nebudu zde zbytečně psát veselé historky z cesty a z hranic, ale stálo to za to. Prostě cesta na východ. Nic se nezměnilo, vše při starém. Ale vše dobře dopadlo a my se bezpečně dostali tam kam jsme chtěli.


V plánu byl přechod velké části pohoří Rila a samozřejmě i výstup na nejvyšší vrchol. Výchozím místem se stal Borovec. Městečko známe především díky svým sjezdovkám. Cesta z Borovce je na místní poměry slušně značená a není nijak náročná. Vede zalesněným údolím a velmi zvolna stoupá. Cestička nás asi po 2 hodinách zavedla až na místo našeho prvního tábora. Rozbili jsme stany na velké a rovné louce přímo pod Musalou cca ve výšce 2500 metrů. Tábořiště nám nabídlo krásný pohled na Musalu a ostatní vrcholy, které ji obklopují (Deno, Ireček). Stádo pasoucích se koní a západ slunce dokreslily romantickou a nezapomenutelnou atmosféru hor. Večeře, rychlá koupel v ledovém potůčku a hajdy do spacáku.

Zleva: úpatí Dena, vrchol Irečka a Musala

Probudili jsme se do krásného dne. Snídaně, i ty zuby se stihly a už jsme balili. Měli jsme na výběr dvě cesty jak vystoupit až na samotný vrchol. Klasickou, značenou turistickou cestu nebo neznačenou cestu přes sousedící vrcholy (Deno, Ireček, Malá Musala). Volba byla jasná. Půjdeme delší, za to hezčí cestou. Vyrazili jsme kolem sedmé hodiny a začali jsme pomalu nabírat výškové metry. Čekal nás přechod tří sousedních vrcholů a pak samotný výstup na Musalu.

Pohled na okolní vrcholy, Deno, Ireček, Malá Musala a Musala

Cesta není značená a člověk jde jak ho zrovna napadne. Měli jsme štěstí, že bylo dobré počasí a tak jsme již z dálky viděli kudy se budeme škrábat nahoru. Cesta nám příjemně ubíhala a tak jsme za sebou brzy měli vrchol Deno, Ireček i Malou Musalu. Při výstupu na Malou Musalu jsme se trochu zamotali, ale vše dobře dopadlo a my se šťastně vymotali. Místy byl výstup poněkud obtížnější, ale za pomocí horních končetin jsme se úspěšně dostali až na vrchol Malé Musaly. Na samotný vrchol vede vyšlapaná cestička po hřebínku, která nabízí krásné pohledy na vrchol a do okolní krajiny.

Jedno z obtížnějších míst při přechodu z Malé Musaly na Musalu


Na dvou místech je cesta zajištěna ocelovým lanem, ale nemusíte se bát, úseky nejsou těžké. Po čtyřech hodinách usilovného snažení jsme stanuli na vrcholu Musaly. Vrchol vysoký 2 925 metrů byl dobyt. Na vrcholu stojí malá chaloupka, která slouží jako meteorologická stanice. Za dvě leva si zde můžete koupit pivo a oslavit tak svůj výstup. Z vrcholu je vidět daleko do okolí. Počasí nám přálo a tak jsme se mohli kochat pohledem na celý masív pohoří Rila.



Po krátké občerstvovací pauze jsme již sestupovali a mířili dále po hřebeni směrem k Rybničným jezerům, kde jsme měli nocovat. Ale jak už to na horách bývá, krásné počasí se pokazilo a přišla bouřka. Celí promáčení a za silného a vytrvalého deště jsme došli až chatě u Rybničných jezer a rozhodli se, že sestoupíme do nejbližší vesnice. Odhadem 10 km, místy i po asfaltové cestě s námi udělalo své a tak jsme byli rádi, že jsme se večer dostali zpět do civilizace.



Bulharsko je krásná země, která má co nabídnout. Velmi příjemné byly ceny potravin a místního vína, které rozhodně stojí za ochutnání. Pivaře příjemně překvapí i místní piva. O šopském salátu a různých specialitách na grilu ani nemluvím. A to vše za více než přijatelné ceny. Velmi příjemné také bylo to, že v horách nepotkáte živáčka, žádné zástupy turistů, jen volně se pasoucí koně na horských pastvinách.