Další legenda odešla

Desmaison začínal lézt ve Fontainbleu. Tam se v roce 1954 seznámil s Jeanem Couzym. Nejenom s ním začal podnikat velké množství hodnotných výstupů.

Krátce si je připomeňme
- 1957 první zimní výstup západní stěnou Dru (Desmasion, Couzy)
- 1958 prvovýstup na Margaritin pilíř (Desmasion, Couzy)
- 1963 teprve druhé zimní opakování Cassinovy cesty na Walkerův pilíř (Desmasion, Batkin) – 4 dny ve stěně
- 1968 zimní prvovýstup Rubášem na na Grandes Jorasess (Desmasion, Fletmatti) – 9 dnů ve stěně.
- 1972 první solovýstup hřebenem Peuterey (nejdelší, nejvyšší a snad i nejtěžší hřeben v Alpách)

1. Cassin r.1938 2. Japonský kuloár r.1972, 3. Eperon Croz r.1935, 4. Couzy - Desmaison r.1958
Nebyl aktivní pouze v Alpách. Vzpomeňme například prvovýstup na nádherný himalájský vrchol Jannu (7710) v expedici s Lionelem Terrayem v roce 1962.

Nejznámější a bohužel nejtragičtější událost Reného lezeckého života začala v únoru 1971. Desmasion se rozhodl udělat s mladým horským vůdcem Sergem Goussealetem novou cestu v levé části Walkerova pilíře na Jorasses. 11. února začínají výstup nejpřímější cestou k vrcholku Pointe Walker. Je to absolutní premiéra. Nesnáze výstupu jsou od počátku značné. Oba muži, ale postupují normálně. Tedy až do 14. února, kdy začíná sněžit. 15. února jsou 300 metrů pod vrcholem. Došlo k přeseknutí jednoho lana po pádu kamenů. To nutně zpomalí postup. Stále sněží. 17. února se na Goussealtovi začínají projevovat příznaky vyčerpání. 18. února kolabuje Goussealt 80metrů pod vrcholem. Desmasion zůstává s druhem a čeká na záchranu. Záchranná akce, stále často debatovaná, začíná však pozdě. Horolezci jsou zachráněni až 25. února. Serge Goussealt je mrtvý. Desmasion je zachráněn. Ve stěně Grandess Jorasses byl 342 hodin. Svůj výstup popsal v jednoduše nazvané knize „342 hodin ve stěně Grandes Jorasses“, kterou určitě doporučuji k přečtení.

1. MacIntyre r.1976 2. Rubáš (Desmaison, Flematti) r.1968, 3.Gousseault-Desmaison r.1973, 4. Rolling Stones (L. Šlechta, J. Švajda, T. Procházka,J.Kutil) r.1979
"… Proč jsem ještě tady, v téhle stěně? Měl jsem odejít dnes ráno. Serge mě už nepotřebuje. Co se mi tedy stalo? Ta netečnost, bezvládnost ... Nechápu … Měl jsem udělat všechno, abych dosáhl vrcholu… . Nechci tady umřít. Bylo by lepší se zřítit. Ano zřítit se při pokusu o výstup. Dostat se odtud, abych mohl, co se stalo… Nevzdali jsme se. Bojovali. Prohrát, to neznaméná ztratit čest. Hora byla prostě silnější. Takhle se to stalo."
Rene Desmaison: 342 hodin ve stěně Grandes Jorasses

V roce 1973 se do cesty vrátil a dokončil ji. I v současné době jde o jednu z nejtěžších mixových linií v Alpách (Desmaison–Gosault M6, 7-, 90°, A1). Cesta je, i přes svoji krásu, málokdy opakována.

„…Vyhráli jsme. Vyhrál jsem. Co? Slávu? Peníze? Slávu příliš prchavou, peníze příliš draze vykoupené. Jinde, daleko od hor, bych jich vydělal víc a s menším rizikem. Tak proč tahle vášeň? Zaslouží si hory tenhle příliš krutý idol, tolik lásky a bolesti?“
Rene Desmaison: 342 hodin ve stěně Grandes Jorasses

Zavzpomínejte také ……