Festival Smíchov

Zajímavé povídání o prvním sbírání zkušeností na vysokých kopcích, o tom, jak je slabý na nošení těžkých báglů s množstvím materiálu a raději proto preferuje rychlý alpský styl, jaká byla paráda být první v base campu, mít celý kopec pro sebe a vyběhnout ho, bez davů lidí a prošlapaných stop. O tom, jak si vyzkoušel i těžký expediční styl i lezení se ženou. I o tom, jak se na Dhaulágiri raději s Kingou vrátil bez vrcholu, než riskoval potíže partnerky, která se necítila dobře. Dodova letošní bilance je skvělá - tři vrcholy, jeden skoro vrcho a bleskový výstup do 8000 m na K2, který ukončilo počasí. Dodova přednáška byla fajn a dát ji od deseti skoro zavání diskriminací slovenského alpinimu. Lidi se trousili jen pomalu a ani porotce mezinárodní poroty, hodnotící přednášky, nebylo po sobotní mezinárodní družbě vidět. Někdo ale začínat musí a brzké vstávání nakonec k alpinismu patří, že?

Přednáška Dawa Sherpy bylo píárko pro úklidovou expedici na Mount Everest v příštím roce. Upozornil na masivní tání ledovců, ze kterých se stávají nebezpečná ledovcová jezera, která se mohou při oteplení a roztání zmrzlé morénové přehrady vylít a způsobit obrovské škody. Viděl jsem něco takového kdysi na Kavkaze v daleko menším měřítku a už to stálo za to. Dawa Scherpa také ríkal, že se svým otcem, který je předsedou Nepálské horolezecké asociace, lobují za snížení poplatků za kopce v podzimním a zimním období. Vyzýval lezce, aby když jsou v neálu, třeba učili lézt místní kluky.

Následoval Tomáš Mrázek s Helenou Lipenskou a po přestávce bylo něco z jiného soudku. Tvůrci filmů o extrémních výkonech hovořili o natáčení takových věcí a co je k tomu všechno potřeba a jako příklad následoval film o nátáčení extrémního base jumpu do propasti, kdy musel jumper otevřít padák v naprosto přesém okamžiku. Příliš brzy i příiš pozdě znamenalo havárii, zranění, nebo smrt. Přípravy natáčení trvaly skoro dva roky, včetně vyvinutí padáku s potřebným koeficientem klesání, vystrojení jeskyně plošinami pro několik kameramanů a mnoha dalšími věcmi včetně přizvaného kameramana z Holywoodu. To vše kvůli třívteřinovému seskoku. Nic pro amatéry, kterými většina z nás je, pokud něco fotí a filmuje.



Klára a Renata: Renata Chlumská, která se narodila českým rodičům ve Švédsku, ale mluví česky celkem dobře, je nejen první Švédkou, ale zároveň i Češkou, která vystoupila na Everest. Když šla dolů už po výstupu, potkala českou expedici, tak s ní pohovořila česky. Hoši se podivili, že jako se ve Švédsku učí ve škole čeština, ale Renata jim řekla, že má české rodiče. Oni na to, jestli má české občanství. Renata, že jo, a tak se dozvěděla, že je nejen první Švédkou, ale zároveň i Češkou, která vystoupila na Everest.

To se tak někdo má. Byly i hlasy, že když nežije v Čechách, že se to nepočítá. Ale česky mluví dost dobře, skoro bez přízvuku a je bezprostřední a charismatická, takže JÁ bych jí to počítal. Baba je to hezká a navíc správně bláznivá, protože z po Everestu si vymyslela, že objede Spojené státy hamerické na kajaku a na kole.



Když jela na kole, táhla na přívěsném vozejku i loď a v ní všechny věci. Jenom když pádlovala a páádlovala a pááádlovala na kajaku, neměla na něm naložené to kolo a cestou si nelovila ryby ani králíky. Cesta trvala přes rok a byla první Švédkou, která něco takového udělala a teď mne napadá, že i první Češkou, jestli jí to uznáme. Já bych byl pro.



Klára Poláčková je hezká baba, navíc požehnaný stav přidává na kráse. Taky vylezla na Everest, taky s kyslíkem, jenom nemá tu rozpolcenou národní identitu a neobjíždí Ameriku kolem dokola. Promítala diáčky a film z výstupu.



Nevím, proč mi při pohledu na tenhle obrázek leze do hlavy Mládkovy píseň o lepení tapet "Má žena v masce plynové, ...." a to přesto, že Klára je pohledné děvče. Vystoupení obou dvou se líbilo, Renata zapůsobila víc, má to promakané.

Z hlediska mezinárodních ocenění, byl vlastně největší aktuální hvězdou Boris "Loro" Lorenčič, který dostal Zlatý cepín za výstup na Chomolhari. Vystupovali tam mixovou hranou a podle obrázků do byla docela solidní lezenice.



Zlatý pikl se taky nedává pro nic za nic. Loro se před nedávnem vrátil z Himálají, kde podnikl prvovýstup na téměř osmitisícový kopec nedaleko Kangčendžengy.



Dostat se na vrcholovou úroveň vyžaduje začít včas a možná je nejlépe začít s výukou lanové techniky již od útlého věku.



Kurt Diemberger je chodící historie a kapitola sama pro sebe. A showman. Vysvětoval okolnosti svých filmů tak vehementně, že k tomu potřeboval obě ruce a tlumočnice mu držela mikrofon.



Vzal to od Hermanna Buhla, Broad Peaku, přes Chogolisu a pokusy na K2 s Julií Tulisovou, až po poslední expedice s mlaďochy. Obě filmové ukázky byly působivé, zejména závěr té první, kdy byl natočen obrovský vak se stany, lany a jiným materiálem, který byl vržen dolů a zezdola natočen, jak v divokém tanci letí stěnou. Docela legrační pohled, který ale člověka zamrazí, když si představí, že takhle by letěl i uklouznuvší horolezec. Na konec došlo na medaili za Everest i tentokát, dostala ji Klára Poláčková. Renata Chlumská ji nedostala, ale jestli proto, že už odjela, nebo proto, že ji nechtěl Ang Tsering Sherpa půlit, není známo. Za nejlepší přednášku zvolil poloprázdný sál Kurta Diembergera, zatímco odborná porota složená z velebných kmetů Habelera, Ang Tseringa Sherpy a Marko Prezelje nechala zvítězit galantnost před přísně odborným hodnocením a jako nejlepší přednášku celého festivalu zvolila vystoupení Kláry a Renaty.