Bílá válka se valí do schůzovních místností

17. 3. 2008: Na serveru lezec.cz se objevila nabídka Jiřího Večeři na zastoupení příznivců magnézia na Valné hromadě formou plné moci. S vyladěním právních podrobností údajně poradil sekretariát ČHS, jak se v článku píše. Jiří Večeřa v nabídce neslibuje, jakým způsobem bude hlasovat v ostatních otázkách. Stanovy ČHS navíc neřeší případný problém, kdyby člen, který získal takto hromadně plné moci hlasoval jinak, než slíbil. V takovém případě by podvedení členové neměli žádnou možnost obrany.

Jiří Večeřa je bývalý extrémní pískovcový lezec, autora mnoha prvovýstupů. V poslední době je známý též výrobou kvalitních až desetimetrových šáhel na procvakávání prvních a možná i dalších kruhů. Sbírání plných mocí pro schválení magnézia je jeho další příspěvek k otázce pískovcové etiky. V předmaglajzových dobách to ale uměl dobře, jak se můžete podívat na tomto videu:





11. 3. 2008: Poznámky k otevřenému dopisu ze strany ochrany přírody

Nebudu rozhodně komentovat proklamativní tvrzení, která se týkají historie a etiky našeho pískovcového lezení a už vůbec nehodlám hodnotit otevřený dopis jako takový ani jeho signatáře. Omezím se na několik poznámek, které se týkají ochrany přírody.

Srovnávat české a saské pískovce s pískovci zbytku světa je nekorektní, protože převážně měkké pískovce v našem regionu nemají srovnatelnou obdobu. Mají unikátní strukturu, jsou extrémně citlivé na mechanické i chemické poškození. To ovšem reprezentanti vědí sami velmi dobře. Nevím, jak došli k úvaze, že v ostatních zemích se ochranou přírody zabývají vážněji (já to čtu jako „lépe“) než u nás. Skutečnost je taková, že naše legislativa ochrany přírody po roce 1992 je na více než srovnatelné úrovni s civilizovaným světem, v poslední době je navíc plně harmonizována s právem Evropské unie. Úroveň státní správy snese také porovnání s vyspělými státy euroatlantického prostoru. V čem může být problém, to je celkové prostředí, ve kterém se ochrana přírody v ČR pohybuje, mám na mysli stále nedovyvinutý systém fungování demokracie v kontextu s bouřlivým ekonomickým rozvojem. Ochrana přírody je konfrontována se silnými zájmy investorů, uživatelů území, zájmových skupin, to vše v ovzduší nízkého právního vědomí občanů a jejich neochoty ctít nepohodlné normy. Horolezci nejsou v tomto případě výjimkou, nýbrž zářným příkladem. Pokud se nemýlím, je Sasko už bezmála dvacet let součástí Spolkové republiky Německo - jak „vážně“ se Německo podle autorů dopisu ochranou přírody vlastně zabývá? Není problém spíš v unikátnosti česko-saských pískovců a tedy i v logickém unikátním přístupu k nim?

Ochrana přírody nepotřebuje žádné „zbraně“, které jí vkládají do ruky tradicionalisté. Nevede totiž žádnou válku. Stejně tak nehledá žádné záminky pro zavírání lezeckých oblastí. Nástrojů pro uplatnění zákonných ustanovení má dost. Mimochodem - existuje řada lokalit, které nejsou zvláště chráněny a kde ochrana přírody lezení nijak neomezuje. Naproti tomu většina pískovcových oblastí je v územích se zvláštní ochranou, které jsou pro lezení „zavřeny“ na základě ustanovení obecně závazných právních předpisů. Ochrana přírody naopak tato území lezcům „otevírá“ systémem výjimek, vyhrazení, souhlasů, tedy úkonů, na které není právní nárok a které předpokládají vysokou úroveň konsensu s lezci a jejich organizacemi. V tomto smyslu o konkrétní škodlivosti magnézia v přírodě je možné vést více či méně odborné polemiky, pro postup orgánů OP však výsledek této debaty není meritorní a při svém rozhodování posuzují celkový vliv lezení na lokalitu. Používání magnézia je jednou z okolností, která je brána v úvahu, pochopitelně s různou vahou případ od případu.



Ochrana přírody je schopna a ochotna tolerovat lezení v chráněných územích, ovšem za předpokladu bezvýhradného dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek. K tomu potřebuje partnera - lezeckou komunitu, nejlépe zastoupenou silnými organizacemi, které jsou schopny garantovat spolupráci při kontrole a vymáhání podmínek. Aby tyto organizace byly věrohodným partnerem, musejí zajistit přiměřené vystupování svých členů ve vztahu k daným podmínkám, zvláště pak svých funkcionářů a zejména reprezentantů... Pokud nebude mít ochrana přírody věrohodné partnery, její vstřícnost k prolamování ochranných podmínek v chráněných územích se bude logicky velmi znatelně snižovat.

Výše uvedené teze platí pro všechny aspekty lezení, nikoli jenom pro magnézium. Pokud jde o tento konkrétní „problém“, musím říci, že konstatování o převažující toleranci magnézia ochranou přírody („...mg ochranáře nezajímá, je to vnitřní problém lezců...“) patří do říše pověr. Z vlastních kontaktů s kolegy z „pískovcových“ CHKO a národního parku vím, že povolení magnézia v chráněných územích rozhodně není na pořadu dne. Existují samozřejmě jedinci, kteří jsou relativně tolerantní, nejsou to ovšem ti, kteří rozhodují. Ačkoli to tak možná z druhé strany nevypadá, je vstřícnost ochranářů vůči lezcům velmi vysoká. Naopak musejí čelit tlaku ostatních zájmových skupin, kterým se zdá přístup k horolezcům příliš benevolentní. Také ministerstvo akceptuje současný rozsah výjimek a souhlasů jen velmi neochotně. Projevem vstřícnosti je vlastně také relativně nízká aktivita stráže ochrany přírody při vymáhání podmínek, respektive preferování méně represivních forem (domluva...). Musím ovšem také sdělit, že správy některých pískovcových oblastí považují už současný stav za obtížně únosný a chystají se zvýšit frekvenci i důraz kontrol.

Jiří Hušek, 12.3.08

---

11. 3. 2008: Otevřený dopis reprezentantů

Především na dokument skupiny antimg reaguje dnes zveřejněný Otevřený dopis členů reprezentace k otázce magnézia na pískovcových skalách. Dopis opakuje známé a mnohokrát opakované argumenty zastánců MG a nebere v úvahu zákonný stav v naší republice, kdy není na ochraně přírody, aby prokazovala, že něco škodí, ale na žadatelích o změnu dosavadního "papírového" stavu, že změna neškodí. Zákaz používání magnézia považuje za iracionální. Na rozdíl od výstupu pracovní skupiny MG je podepsán.

Citlivé používání magnézia v praxi? Panteon 2006.

Reprezentanti tvrdí, že "Citlivé používání magnézia s ohledem na estetiku přírodního prostředí není ve střetu s našimi tradicemi lezení, ani s ochranou skály, jak se ukázalo všude jinde ve světě. Nikdo z nás nechce vybílené skály odshora dolů, ale restrikce a plošný zákaz magnézia jsou úplně stejně špatné řešení." Uvidíme, co na to řekne ochrana přírody. Dále je v dokumentu poněkud divné tvrzení, že "Proto dnes, s plným přesvědčením, že lezení na písku s magnéziem neškodí víc než lezení bez něj, používáme magnézium při lezení nejtěžších cest, tak jako generace před námi." Jaké generace se tím myslí? Čada a spol? Na písku se leze přes 100 let a magnézium je otázka posledních dvaceti. Celý dokument najdete na horosvazu.



Výsledkem činnosti pracovní skupiny Animaglajz, koordinované předsedkyní Alenou Čepelkovou, je doporučení zachovat stávající pravidla lezení na Pískovcových skalách včetně zákazu používání magnézia. V dokumentu této skupiny je shrnuta historie a etika pískovcového lezení, obsahuje též stanovisko ochrany přírody, které formuloval člen pracovní skupiny Jiří Hušek, vedoucí Správy CHKO Jizerské hory, obsahující pohled na problematiku ze strany ochrany přírody, která konec konců podporována zákony této země lezení povoluje, nebo ne. Dokument dále obsahuje výčet možných dopadů používání magnézia a písku. Závěr zprávy tvoří výčet argumentů používaných zastánci magnézia a odpovědi na ně. Protože jsem byl členem této pracovní skupiny, nebudu výsledek její činnosti hodnotit. Dokument je výsledkem kompromisu mezi radikálními a umírněnými názory a je především veden přesvědčením, že pískovcová etika ve smyslu saských pravidel formulovaných na začátku minulého století Rudofem Fehrmannem je cennou hodnotou, kterou je třeba zachovávat, a dále přesvědčením, že nikoliv souboj, ale spolupráce se státní ochranou přírody může všem horolezcům udržet největší hřiště, i za cenu o něco nižších čísel u klasifikace obtížnosti vylezených výstupů. Celý dokument skupiny ANTIMG najdete zde, na stránkách ČHS.



Dokument skupiny podporující používání magnézia, vedené Radkem "Zobanem" Lienerthem, je podstatně stručnější. Je založen na myšlence upravit pravidla podle reálného stavu ve skalách. Navrhuje rozdělení oblastí a sportovní s Pravidly povoleným použitím magnézia již od stupně VIIIa, oblasti smíšené, kde by se mělo magnézium omezit jen na nejtěžší cesty a oblasti tradiční, kde by se magnézium nemělo používat. Skupina dále navrhuje bez bližšího upřesnění "Vypustit veškeré body týkající se používání MG z veškerých pravidel sportovního lezení na území ČR a zahájit jednání ve sporných otázkách se správami CHKO vedoucí k legalizaci používání MG na pískovcových skalách." Dále dokument obsahuje návrh rozdělení oblastí na sportovní, tradiční a smíšené. Pracovní skupina MG se nezabývala dopadem svého návrhu na vztahy horolezců s ochranou přírody, neřeší fakt, že ve všech oblastech kromě levého břehu Labe, Ostaše a několika podružných oblastí Lužických Hor je použití magnézia zakázáno bez ohledu na Pravidla lezení podmínkami lezení danými státní ochranou přírody a ani jak chce při legalizaci magnézia postupovat. V textu se tvrdí, že "na základě studie provedené v roce 2007 a rešerší předchozích prací není prokázána škodlivost MG na skalní strukturu" s tím, že odkazy na tyto studie mají být doplněny do 15. 3. a doporučuje pro pískovce použít barvené magnézium českého výrobce. Celý dokument si přečtěte zde na stránkách ČHS.

Oba návrhy jsou součástí podkladů pro jednání Valné hromady ČHS v březnu tohoto roku a výsledek hlasování ukáže jak silné jsou tábory příznivců i odpůrců prášení na pískovcových skalách. Bezprostřední vliv zvoleného řešení bude pak možné posoudit již letos, kdy vyprší povolení lezby pro Český Ráj a bude nutné jej obnovit.