Světový pohár lezení v ledu

Paní Zima si letos zase trochu pospala a všem ledolezcům ukázala, co udělá globální oteplování s jejich vášní. Někdo by řekl, že se bez ledu nemůže konat ani světový pohár lezení v ledu, ale opak je pravdou. Led už dneska stačí jako kulisa a na lezení jsou přece umělé chyty v převislé stěně. Celý tenhle kolotoč přejezdů, lezení a odjezdů (Světový pohár) začal 18. ledna zahajovacím závodem v italském Valle di Daone, pokračoval od 7. do 9. února v rumunském Busteni a 23. února v noci byl úspěšně završen vyhlášením světových šampiónů pro rok 2008 ve švýcarském středisku Saas-Fee.

I přes vleklé potíže s Mg :-) v naší malé lezecké komunitě se ČHS podařilo poskládat reprezentační tým a podpořit tak několik lezců ve snaze o úspěch. Letošní tým doznal tří krásných změn v podobě angažování tří žen - Lucie Hrozová (Alpine Pro, Petzl, Mammut, Horydoly), Jitka Mázlová (Raveltik, Saltic, Tilak, Singing Rock) a Silvie Rajfová (Rajče, Singing Rock, Triop). Mužské části soutěže se pak účastnil Stanislav Kvak Hovanec (Triop) a Jiří Pelikán (Tilak). Velký dík patří taky koučům a řidičům (Libor Rebel Hroza, Pepa Novotný), kteří mají svůj nezanedbatelný podíl na pohodlí závodníků potažmo i na dosažených výsledcích.

Organizátoři na všech zastávkách světového poháru odvedli perfektní práci. Dokázali připravit kvalitní cesty a uspořádat divácky velmi atraktivní podívanou. Všechny závody už mají několikaletou tradici a finálová klání přilákala spoustu diváků, kteří vytvořili v kotli kolem stěn vroucí atmosféru plnou napětí a povzbuzování. Italský závod se lezl stylem boulder, ale ne v tradičním boulderovém pojetí s dopadem na zem. Cesty byly dlouhé stejně jako na dalších závodech, jen se lezlo top-rope a po pádu bylo možné opakovaně nastupovat až do vypršení časového limitu. Ostatní závody už byly pojaty jako klasický závod na obtížnost.



Trochu problémů se objevilo v závodech na rychlost. Italský závod připomínal spíše lezení ve sněhu a střední pasáž někteří borci lezli rukama bez cepínů. V rumunském Busteni se „neběžela“ rychlost počítaná do světového poháru, ale poprvé v historii se běžel závod o světový rekord na 15 metrů dlouhé kolmé ledové stěně. První držitelkou světového rekordu se stala Natalya Kulikova s časem 19.3090 sekundy, mužský rekord drží Pavel Batušev časem 9.593 sekundy. Rychlostní stěna v Saas-Fee měla stejné parametry, ale časy se běhaly o kus pomalejší. Uvidíme, zda se tento standard rychlostních závodů udrží i do dalších let. Český tým se účastnil rychlostní soutěže pouze ve Švýcarsku a nejlépe zalezl Jikra Pelikán, který ve finále vybojoval 8. místo (celkově v IWC 15.). Z holek zalezla nejlépe Jitka Mázlová. Celkově rychlostní soutěž vyhráli Maria Tolokonina z Ruska a Matevz Vukotic ze Slovinska.

Již tradičně byla špička světového poháru na obtížnost hodně vyrovnaná a našlapaná. Ve velké konkurenci spousty závodníků rozhodoval o celkovém vítězi (vítězce) vyrovnaný výkon špičkové úrovně na všech zastávkách soutěžního kolotoče. Do letošního ročníku formu nejlépe naladila Jenny Lavarda (IT) a obhájila loňské vítězství. Z chlapů zaslouženě vyhrál Simon Anthamatten. Loňský mistr Jevgenij Krivošejcev byl po smolném ohnutí cepínu v Daone celkově třetí. Z našeho týmu udělala nejlepší výsledek Jitka, která se výborným výkonem probojovala do finále v Busteni a obsadila parádní 8. místo. V celkovém hodnocení je ale naší nejlepší kočkou Lucka, která si dobrým a stabilním výkonem dolezla pro celkovou jedenáctou příčku – příští rok se snad máme na co těšit. Z chlapů zalezl v obtížnosti nejlépe Standa – v Rumunsku 18. a celkově 30. Výsledkové tabulky a další informace najdete na stránkách ČHS

Reprezentační tým a Jirka Pelikán, foto Libor Hroza