Jahňací štít

„Tak vstávat lenoši!! Přece neprospíte celý den! A navíc, sluníčko dnes svítí jako o život!“ Nikdo mi to nevěří, ale když se svými spolunocležníky ještě chvíli třesu, nakonec otevřou jedno a posléze i druhé oko aby zjistili, že se počasí alespoň na poslední den našeho pobytu na Brnčále umoudřilo a venku je opravdu nádherně.





Rychlá snídaně a z možných cílů kam vyrazit nakonec vybíráme Jahňací štít (2 229 m). Není až tak daleko, je to kopec s krásným výhledem (čehož by bylo dnes škoda nevyužít), technické obtíže výstupu prakticky žádné, takže bychom měli být včas zpět na chalupě a stihnout ještě večer dojít do Lomnice na vlak do Prahy a někteří z nás na něm ještě nikdy nebyli. Balíme nejnutnější výbavu a vyrážíme do Červené dolinky.





Chtělo by se mi napsat: „ Strmý hank máme brzy za sebou…“, ale nebudu tady veřejně lhát. Však ten výstup jistě mnozí znáte. Nevím jak vás, ale mne vždycky překvapí, jak si ho ve vzpomínkách pamatuji méně strmý a hlavně mnohem, mnohem kratší.

Srázy Žeruchových veží se jen pomalu blíží a sklon svahu se ne a ne zmírnit. Až konečně. Dostáváme se do míst, kde se nejde tolik do kopce, ale zato nového sněhu, který padal celou noc, postupně přibývá, takže to vlastně vychází nastejno. A do Kolového sedla je ještě tak daleko!





Pomalu klademe nohy do řetízku stop, které se táhnou před námi přes sněhovou pláň a snažíme se nepočítat kolik kroků ujdeme bez přestávky. Postupně se sklon zase zvětšuje, doba mezi odpočinkem zkracuje a sedlo je na dosah. Zbývá pár posledních metrů. Deset, devět, osm……. dva, jedna! Poslední krok a vidíme na druhou stranu hřebene.
Severní strana působí mnohem více zimním dojmem. Sněhem oplácané stěny a mohutná námraza vytváří úžasnou kulisu pro náš výstup.





Výhledy z vrcholu jsou úžasné a tak nevíme, kam se dívat dřív. Na jedné straně Belanské Tatry a daleký výhled do Polska, na straně druhé severní stěny Malého Kežmarského štítu a Lomničáku, Pyšné štíty, Malý Kolový štít, Belasá veža a Kolový štít….. Prostě nádhera. Vydrželi bychom tady sedět až do večera.







Realita je však neúprosná a my musíme stihnout večerní vlak do Prahy. Scházíme opět dolů a s Vysokými Tatrami se loučíme pohledem na Jastrabou vežu ze zápraží chaty při Zelenom plese a přejeme si, aby takovéhle počasí bylo příště po celou dobu pobytu….