Tady je Krakonošovo

Po dlouhém zkoumání přichází úmorné vyhodnocování naměřených hodnot a ještě delší debata nad získanými výsledky. Bohužel konečné výsledky jsou neuspokojivé a víkend je za dveřmi. Riskneme to, zní naše konečné rozhodnutí.



Vyrážíme v pátek prvním autobusem do Harrachova. Lehce po sedmé hodině opouštíme příjemně vytopený autobus nejmenované společnosti a vyrážíme přes Rýžoviště a Tišinu na Dvoračky. Mraky se honí jako o závod, ale vypadá to slibně. Uvidíme nahoře. Na Dvoračkách jsme za chvilku a s úsměvem na tváři a bez pivní zastávky pokračujeme dál po zelené na Mísečky.



Štěstí nám přeje a tak se nám na chvilku ukáže i majestátný Kotel a na Mísečkách na nás dokonce vykoukne i sluníčko. Zdá se, že se počasí nakonec přeci jen umoudří a mraky a mlha zmizí. Při sestupu do Špindlu to dokonce vypadá, že snad bude i hezky. Na první lavičce si dáváme kratší pauzičku, svačíme, sluníme se a především se těšíme na výšlap, který nás čeká. Co čert nechtěl, celý výstup se do nás opírá sluníčko a tak na vrcholu Kozích hřbetů na nás není suchá niť.



Na Sněžku už to není daleko. Jen to neposedné počasí se rozhodlo, že nám to ještě osladí. Fouká silný a ledový vítr, padá mlha… Vrchol jsme dobyli lehce po druhé hodině. Nevidíme si na špičku nosu a novou Českou chalupu jsme našli jen po hmatu. I přes špatné počasí je na vrcholu celkem slušná tlačenice. To není nic pro nás, takže hajdy dolů. A opět nás počasí malinko vypeklo. Mraky a mlha jsou tu tam a my se mohli pokochat pohledem na naši nejvyšší horu. S vypětím všech sil dorážíme na Luční boudu, kde po klobásce a pár pivečkách spokojeně usínáme.



Ráno překvapivě zase mlha. Po vydatné snídani vyrážíme směrem ke Stavům. Tam kdesi dole v mlze jsou prý dvě horská jezírka. Nezbývá než věřit. Cestou na Špindlerovku míjíme Polední kameny a houfy výletníků. Mlha nás ale stále pronásleduje a ne a ne nás nechat na pokoji. Nakonec jsme jí při výšlapu k Petrově boudě utekli a nechali jí daleko za sebou a na Ptačích kamenech jsme se mohli kochat výhledem do údolí. V dálce vidíme střechu Martinky, a kde je střecha, je i chaloupka, a kde je chaloupka je i chatař, a kde je chatař je i pivo :-)



Naše cesta má konečně smysl. Na terásce se sluníčkem v zádech si vychutnáváme zaslouženou odměnu. Na Labskou už je to kousek a na Dvoračky už je to jen o něco dál. Nálada v týmu se zlepšuje. Přispělo k tomu nejen jedno točené, ale i fakt, že se nám udělalo pěkně. Cestou na Dvoračky potkáváme davy milovníků hor. Někteří z nich přijeli až z daleké Prahy :-) Na Dvoračkách menší zastávka na občerstvení a hurá do Harrachova na autobus. Nevím jak vy, ale my si tenhle víkend rozhodně užili!



Kuba Thůma