S padákem, půvabem a magneziem

Byl to třetí pokus realizovat můj projekt na Tre Cime. Vše začalo v roce 2006 s Deanem Potterem, avšak vše ztroskotalo na poslední cestě: Švýcarská cesta na Cimu Ovest (realizovány 3 seskoky). V roce 2007 jsem musel vše dát k ledu kvůli úrazu (jeden seskok – Cima Grande). Po tomto drsném přistání jsme měli s Martinem Mirzwarem (kameramanem) měsíční nucenou pauzu.



Rok 2008 měl být konečně ten správný. Uprostřed srpna jsem měl první optimální podmínky. Přes Dolomity vystupuje oblast vysokého tlaku vzduchu. Můj plán: výstup cestou „Alpenliebe (9)“ na Cimu Ovest, basejump z vrcholu, cestou „Phantom der Zinne (9+)“ na vrchol Cimy Grande, rychlosestup padákem z podvrcholové police a trilogii uzavřít cestou „Ötzi trifft Yeti (8+)“ na vrcholu Cimy Piccoly. Všechny cesty absolvovat RP s rozdílnými jističi.

Fakta

Celkem 1500 metrů lezení rozdělených do 48 kolmých až převislých délek v sedmém, nejvíce v osmém a také devátém obtížnostním stupni...

Tým

Můj tým je stejně jako já namotivovaný a nadšený. Petr Gambs je můj Basejump Partner. Ten vystoupí normálkou na Cimu Ovest a Cimu Grande a bude se mnou absolvovat oba seskoky. Petr Anzenberger mě bude v noci jistit v cestě Alpenliebe. Alexandr, můj bratr mi bude dělat partnera ve Phantomovi a Martin Kopfsguter bude mým průvodcem na Cimu Piccolu.

Alpenliebe a 5 vteřin volného pádu

15. srpna, 22:30 a já začínám s Petrem Anzenbergerem lézt Alpenliebe. Všechno běží výborně, jsme rychlí, všechno se daří RP až do … v závěru klíčové délky (10. délka/9 UIAA) je naráz tma… Akumulátor mé čelovky je prázdný. Nemám žádnou šanci v temnotě dolézt až na štand. Při druhém pokusu se uvolnil chyt a já padám do černočerné noci. Jsem trochu vynervovaný, ale daří se mi na třetí pokus tuto délku dorazit. Cesta k vrcholu je volná (ještě 8 délek za 8 UIAA). Ve 4:00 jsme na vrcholu a v šest ráno skáču s Petrem Gambsem dolů. Pětivteřinový volný pád, můj padák se neotevřel zrovna optimálně, ale povedlo se to zkorigovat, přistání OK.

Phantom a 8 vteřin volného pádu

V 7.00 nastupujeme do Phantoma. Rutinně lezu až pod klíčovou délku. Uprostřed nejtěžší pasáže kolem nás prolétnou tři basejumpeři. Šílenství! Zvládám délku na první pokus. Totální šílenství!!! V další náročné délce za 7- se projevují první příznaky únavy. Ve dvě odpoledne dolézáme s Alexandrem k vrcholovému kříži Cimy Grande. Po krátké pauze skáču s Petrem Gambsem opět dolů. Osmivteřinový volný pád, otevření padáku trochu tvrdé, ale tentokrát v pořádku, přistání OK.

Ötzi trifft Yeti

V 15:30 stoupám s Martinem poslední cestou na poslední ze tří vrcholů. Ačkoli Ötzi trifft Yeti je pouze za 8+, vyžaduje si tato cesta ode mne úplně vše. Martin mě musí mnohokrát ze štandu burcovat. Energie už se nedostává. Je to boj až do konce a teprve poslední pátou délku si mohu užít. O půl osmé večer jsme s Martinem na vrcholu. Jsem u cíle, na krátký čas se v tomto světě cítím cizí… Dlouhý příběh plný emocí, výšek a hloubek se nyní šťastně končí.

Poděkování

Děkuji všem, kteří mi při mém projektu pomáhali a byli se mnou v tomto úžasném času na cestě: Martinu Kopfsguterovi, Mario Walderovi, Bruno Schneiderovi, Peteru Anzenbergerovi, Alexandrovi, Kurtu Astnerovi, Deanu Potterovi, Peteru Gambsovi, Eddi Krausovi, Stane K., Ulli Wambachovi, Martinu Mirzwarovi, Hansi Tschurtschenthalerovi, Agipu v Toblachu a chatě Auronzo za přátelské pohoštění. Heinzi Zakovi, Maxi Reichelovi a Franzi Hinterbrandnerovi.

Některá fakta

Thomas Huber vylezl všechny délky na prvním konci RP. Ke změně programu v porovnání s předešlým pokusem, kde místo cesty Alpinliebe (9+), lezl Švýcarskou cestu (9-) a začínal celý projekt cestou na Cimu Picollo říká: „Chtěl jsem nějaké vylepšení předchozího plánu a cesta Alpinliebe byla již před třemi lety mým snem, ale rozhodli jsme se tehdy pro Švýcarskou cestu, protože jsme si mysleli, že by toho už bylo příliš... a nyní jsem chtěl výzvu akceptovat.“ A něco k novému pořadí cest, proč začátek cestou Alpinliebe: „Plán byl seskočit ze všech třech věží a to by šlo jen tak, že začnu lézt Alpinliebe jako první (skáču stále jen za denního světla a jinak bych do toho nešel). Protože jsem ale na konci mé cesty byl úplně hotový, skoro jsem usínal, rozhodl jsem se, že poslední seskok už neudělám. Riziko by bylo příliš velké a svou rodinu mám natolik rád, že takové riskování by nemělo nakonec žádný smysl.“



HoryInfo.cz blahopřejí Thomasi Huberovi k tomuto obdivuhodnému výkonu a správnému rozhodnutí nakonec!

(Thomas Huber, přeložil Martin Stolárik, foto archiv Huberbuam)



Webové stránky: www.huberbuam.de

Tre cime na mapě:


Zvětšit mapu