Vyhledávání
Google
poslední komentáře

nové v diskusi
praktické odkazy
nejčtenější články
horyinfo
HORYINFO.CZ
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182


Inzerce:
redakce@horyinfo.cz

Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články: RSS kanál
Nové cesty: RSS kanál

HORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku


Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies



Odskok na Mt. Damavand


Bafuňáři na vrcholu

Stojím na vrcholu nejvyšší sopky Asie (prý stále aktivní, ale hodné), a dožaduji se fotografie spolu se svým batohem, který mám ozdoben nášivkou ČHS a českou vlaječkou. Nejsem tu totiž jen tak za sebe, momentálně reprezentuji! Ocitla jsem se zde jen shodou okolností, ale Mt. Damavand je národní symbol, hora, na kterou prostě každý správný Iránec musí aspoň jednou za život vystoupit. Nemohla jsem si tedy tu příležitost nechat ujít ani já. Mám jen trochu smůlu – rozhled je nulový a díky silnému větru je tu nejmíň mínus dvacet, takže si tu pobyt v sirných výparech moc neužiji.





Foto: Harald Kippenes


Do Iránu jsem přijela jakožto předsedkyně ČHS na generální zasedání UIAA. Tamní horolezecký svaz si hýčká tajemníka pro zahraniční záležitosti, opravdového muže na svém místě, neboť dokázal nejen přesvědčit konzervativní Evropany, kteří mají stále v UIAA nejsilnější slovo, že se nemusejí obávat do Iránu přijet, ale také zorganizovat ho bez nejmenší chybičky. V Iránu požívá horolezectví opravdovou vážnost a úctu; součástí zahajovacího ceremoniálu byly prezentace horolezeckých úspěchů včetně první ženské expedice na vrchol Everestu. Vrcholem ceremonií pak byla i účast samotného vicepresidenta Iránu, takže si horolezci připadali alespoň na chvíli jako opravdoví V.I.P. To, že si museli delegáti přivézt v portmonce hotové peníze, a ženy pořídit pokrývky hlavy a oblečení zakrývající jejich každou křivku, brali všichni jako nutný folklór.

Jakmile jsem se dozvěděla, že účastníkům nabízí cestovní agentura Araz také různý doprovodný program pro případ, že by si chtěli zde pobyt prodloužit, nezaváhala jsem a naplánovala si několik dní dovolené navíc. Ačkoliv podívat se do po památkách staré perské říše by bylo určitě zajímavé, vystoupit na nejvyšší horu bylo lákavější. Dalo se tušit, že nepůjde o žádné extrémní lezení a budu si připadat divně – poprvé půjdu organizovaně a s horským vůdcem – ale co si může dovolit sama žena v Iránu jsem nevěděla a tak jen doufala, že podobný bláznivý nápad dostane více mých kolegů. Už fakt, že jsem nemohla před odjezdem v žádném knihkupectví sehnat jakéhokoliv průvodce po Iránu, mne mírně znervóznil, a náhradní četba známého bestselleru „Bez dcerky neodejdu“ jen moji nejistotu dokonala. Do balení spacáku, karimatky a zbrusu nových lehkých Scarp vyhovujících mé představě o pohybu ve velehorském terénu od +30 do -30 stupňů Celsia se mi připlétala představa nešťastné Američanky Betty prchající přes hory před svým fanatickým manželem iránského původu. Manžela iránského původu naštěstí nemám, a situace se snad už uvolnila natolik, abych nemusela lézt v čádoru nebo búrce. To by byla přece jenom otrava.

Kostky jsou vrženy, dosedám na letiště Imáma Chomejního. Při výstupu z letadla si, tak jako Betty, musím zahalit hlavu do šátku, ale tím veškerá podobnost s jejím osudem končí. Když tu cizinka respektuje v přiměřené míře místní zvyklosti, cítí se naprosto v bezpečí. Teherán je mnohamiliónové město, překvapivě čisté a plné parků. O svátcích a dnech volna si obyvatelé rádi vyjdou na procházku do okolních kopců, a cizinec tu může spatřit nevídané věci – mladé milence držící se za ruce a dokonce dívku s cigaretou. V horách bývá vždycky větší svoboda a je tomu tak i tady. Město je sice svázáno konvencemi, ale k mému velikému překvapení jsou dívky a mladé ženy štíhlounké, půvabné a sexy i zahalené do černých šátků a plášťů. A já? Po několika dnech strávených v jednacích místnostech a ulicích Teheránu shledávám, že nosit ten šátek na hlavě a jedinou splývavou halenu, kterou jsem si z domova přivezla, má své nesporné výhody. Absolutně jsem zproštěna mučivých pochyb, zda jsem vhodně oblečená a učesaná, akorát je mi líto prachů vyhozených za kadeřníka před odjezdem. Kdoví, možná by v jistém věku nebylo špatné přiklonit se k těm nejortodoxnějším muslimkám, zahaleným do čádoru od hlavy až k patě tak, aby jim koukalo jen jedno oko.



„Tak co si večer doma obléknu?“
„Tak co si večer doma obléknu?“, foto: Alena Čepelková


Pondělí ráno

. První den čtyřdenního zájezdu s cílem vystoupit na vrchol Mt. Damavandu. První den přesun do základního tábora Goofsand Sara (cca 2950m), druhý den výstup do bivakové boudy o tisíc metrů výš, třetí den výstup na vrchol (5 679 m) a zpět do bivaku, čtvrtý den sestup a přesun do Teheránu. Mé zbožné přání je splněno, kromě mne se přihlásili představitelé Novozélandského alpského klubu (John Nankervis, 59), Japonské horolezecké asociace (Hiro Saso, 60) a Norského alpského klubu (Harald Kippens, 35). Budeme mít dokonce dva místní průvodce – sebevědomého Farzada (29) a skromného Hadiho (27). Vskutku vybraná společnost, a to ještě netuším, jaká s nimi bude legrace.

Start z přepychového hotelu (vlevo Hiro, vpravo Farzad)
Start z přepychového hotelu (vlevo Hiro, vpravo Farzad), foto: archiv A. Č.


Pro začátek nám pracovník Arazu oznamuje, že je bohužel až do šesti hodin večer zavřená jediná přístupová silnice z Teheránu pod horu, takže můžeme vyjet až večer. Nikoho to nezlomilo a sázíme dolary i tak, jen John se zdá poněkud vyveden z míry. Snad aby se pomstil, mučí na náhradní procházce v horách nad městem naše průvodce čtením frází z persko-anglického slovníku. I když má anglosaské vychování, jako gentleman se rozhodně nechová, zato mu rozhodně nechybí humor.

Ten malíček mu chybí
Ten malíček mu chybí , foto: Alena Čepelková


Farzad se předvádí – na stromě vysekne čtyřicet shybů a bez lana leze na skalní útes. Potlačuji nutkání vydat se za ním, protože ostatní hodnotí jeho chování jako bláznivé. Shyb už udělám asi jenom jeden, a tak soutěžit nemůžu. Skupinka tří žen v černém, která je tu na na výletě, po mně pokukuje s neskrývanými sympatiemi a nakonec mi lámanou angličtinou jedna z nich sděluje, že jsem moc pěkně oblečená a sluší mi to, a ukazuje na moje křivky v kalhotách Sir Joseph. Úplně mne to šokuje, a k tomu mne Hadí neustále uctivě oslovuje „madam“ a je neobyčejně pozorný. Snad abych si nemyslela, že jsem v ráji, ostatní účastníci zájezdu se ke mně chovají celkem standardně. Při jídle se ale na mne bez problémů dostalo.


Foto: Alena Čepelková


Po příjemném výletu vyrážíme z Teheránu až po šesté a s mírným zpožděním končíme den dle plánu - asi v deset večer nás minibus vyklápí v Goofsand Sara čili Ovčím domově, rozkládáme si karimatky a spacáky na zemi v mešitě a usínáme.

Úterý, den druhý

Pohled na vrchol z Goofsand Sara je v ranním světle nádherný.
Pohled na vrchol z Goofsand Sara je v ranním světle nádherný. , foto: Alena Čepelková


..tohle už taková nádhera není....
..tohle už taková nádhera není...., foto: Alena Čepelková


Damavand je v ranním světle nádherný. Jsme tu úplně sami, už je po sezóně. Paráda. Dnes máme za úkol dosáhnout „second shelter“ v necelých čtyřech tisících metrech. Pro klienty cestovky se běžně sjednávají muly, aby mohli jít nalehko. Rozhoduji se vynést si všechny své věci radši sama. Není kam spěchat a pořádně se rozejít neuškodí. Výška by mi vadit neměla, i když člověk nikdy předem neví. Zítra to však bude chtít rychle nahoru a hned dolů, patnáct set metrů převýšení je hodně. Nad plechovou boudou se tyčí zatím nedokončená chata jak ze Švýcarska, viditelný důkaz rozvoje oblasti.

Harald pod druhým táborem. Z vrcholu se kouří - jedná se o sirné výpary.
Harald pod druhým táborem. Z vrcholu se kouří - jedná se o sirné výpary. , foto: Alena Čepelková


O Damavand je velký zájem hlavně mezi skialpinisty. V letní sezóně tu ale také musí být šrumec – okolo jsou vybudovány rozlehlé plošiny na stany. Ještě že klasický bordel okolo nich v létě snad přebije spousta květin – iránsky zvaných „laleh“. Teď jsou tu k vidění jen hromady kamení. John a Hiro hned zalehli a spí. Jdu se projít, přílišné lenošení zabíjí. Zítra ráno máme vyrazit v šest a kolem jedné být na vrcholu.

Středa, den „D“

Farzad je nervózní, neboť jeho klientela nejeví známky patřičného odhodlání dosíci vrchol. Hiro vypadá žalostně a povděkem kvituje můj „sleeping bag tea“. John vypadá, že vůbec nechce opustit spacák, a dožaduje se snídaně, když už je sklizená. Vycházíme skoro až v sedm, snažím se přizpůsobit klasickému pomalému tempu, oblíbenému horskými vůdci, které nasadil Farzad. I tak jsme za chvíli dost vysoko nad ostatními. Vím, že Hiro nemá ambice jít moc vysoko, a předpokládám, že John taky. Harald si to zatím užívá s nimi, ale nepochybuji o tom, že on na vrchol chce, má už jako lezec leccos za sebou.

Nad druhým táborem se nejdřív stoupá kupou kamení.
Nad druhým táborem se nejdřív stoupá kupou kamení., foto: Alena Čepelková


Hiro to bere opravdu vážně
Hiro to bere opravdu vážně, foto: Alena Čepelková


Zatahuje se a hodně fouká. Farzad se začíná chovat značně podivně. Nejprve mi vysvětluje, že nemůžeme jít napřed, protože v horách musíme chodit všichni pospolu. Pak panikaří, že John dole trpí akutní formou horské nemoci, a že k nim musí vrátit. Když se v poklidu John s Hirem obracejí nazpět a Harald s Hadím nás dohánějí, zachmuří se, že se zkazilo počasí a na vrchol jít je velmi nebezpečné. Nejdřív se bavím, že mne asi považuje za nezkušenou turistku, ale pak mi s hrůzou dochází, že to myslí vážně a že se mu z nějakých neznámých důvodů na vrchol dnes nechce. To by mne tedy čert vzal. Nakonec dochází ke kuriózní situaci, kterou bych v novinovém titulku nazvala „Klienti přinutili vystoupit na vrchol Damavandu svého horského vůdce“.

Dvě stě metrů pod vrcholem se zastavuje, že to musíme otočit, protože jde o život. Zdůvodňuje to jistou ztrátou orientace v mlze a desítkami mrtvých klientů a horských vůdců, kteří za podobných okolností sešli z cesty a sklouzli do okolních ledovcových splazů. Při pohledu na nevinný a celkem dobře znatelný chodníček na sirno-ledovcovém podloží se mi to těžko chápe. Ještě že je tu Harald, který důrazně Faradovi osvětluje, že už toho bylo dost, a vyráží prostě kupředu. Já samozřejmě za ním, a zoufalý poslední Farzadův pokus nás ovlivnit žádostí o podpis „reverzu“ končí odpovědí, že nemáme u sebe tužku. Hádí přestává držet basu, dožene mne a povzbudivě se usmívá, že jako klídek, na vrchol je kousek, a že jsem very strong. Náš horský vůdce Farzad otáčí taky, co mu zbývá. Na vrcholku si aspoň střihne stojku, aby bylo vidět, že není žádné ořezávátko.

Harald, já a Farzad na vrcholu
Harald, já a Farzad na vrcholu, foto: archiv A. Č.


Hádi projevuje radost, i když je kosa a není nic vidět.
Hádi projevuje radost, i když je kosa a není nic vidět. , foto: archiv A. Č.


Farzadova stojka
Farzadova stojka, foto: Alena Čepelková


Mně už se ale nelíbí, může si dělat třeba sto stojek. Málem by mi odepřel pohled dolů z nejvyšší sopky Asie – i když ve skutečnosti samozřejmě nic vidět není. Shýbám se aspoň pro kamínky z vrcholu na památku, ale Hádí mne hned varuje -síra by mi prý propálila bágl. Škoda.

Den čtvrtý a poslední

Za dvě a půl hodinky jsme to stihnete z vrcholu Damavandu zase na chatu, jestli vám nebude blbě, sníte večeři a na druhý den sejdete zase k mešitě v ovčím domově. Náš tým si poslední den už užívá v pohodě a plné sestavě. Hirovi a Johnovi stoupá nálada s každým krokem níž, i když si svůj sen nesplnili, Harald zuřivě fotí.

Bráním ČHS před zákeřným útokem zezadu od Nového Zélandu, který se na vrchol nedostal
Bráním ČHS před zákeřným útokem zezadu od Nového Zélandu, který se na vrchol nedostal, foto: Harald Kippenes


Dole u mešity dlouho čekáme na odvoz zpět a krátíme si ho mimo jiné pokoušením muslimů. I Farzadovi nakonec odpouštím, když dokáže říci toto: „Těším se, že se ožením. Když jsem sám, utrácím moc peněz. Manželka bude dobře hospodařit, ušetříme“. A tak odjíždím z téhle země s neoprávněně špatnou turistickou pověstí s nejasným tušením, že tu ženy sice na ulici nevyjdou bez černého šátku a pláště, ale za dveřmi domova to možná bude podobné jako jinde.

Krasavec Farzad
Krasavec Farzad, foto: Harald Kippenes


Muleman s pokušením
Muleman s pokušením, foto: Alena Čepelková


Jestli by mi nebylo tady líp...
Jestli by mi nebylo tady líp..., foto: archiv A. Č.







[Akt. bodový průměr: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Alena Čepelková | Vydáno dne 25. 11. 2008 | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Alena Čepelková

Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme




Komentář ze dne: 26.11.2008 16:05:50     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: šatičky
Pěkně sis Aleno vyšlápla na vršek. Obrázek zababušených bab před výkladem se sexy šaty je super. :-). Díky za pěkný počtení.
0 0

Komentář ze dne: 27.11.2008 22:07:59     Reagovat
Autor: neregistrovaný - palic (palic@ho-vsetin.com)
Titulek: Skialpinisti :-)
Z Damavándu jsme sjeli na lyžích jako první Češi v roce 2004. Skupince o rok dříve to bohužel nevyšlo kvůli nevhodným podmínkám: http://iran2004.ho-vsetin.com. Kromě Damavándu, který je z hlediska lyžování jenom takovým přerosteným krtincem, je v blízkém i dalekém okolí spousta nádherných čtyř a tří tisícovek k parádním sjezdům různého stupně obtížnosti.

S tím pokušením na fotce na konci - není to spíše Masúd z vesnice Reineh přímo pod Damavándem?
0 0

Komentář ze dne: 27.11.2008 22:57:40     Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: Skialpinisti :-)
Na jednom posledním slanění Banky jsem viděl obrázky z takového nějakého sjezdu - to byla ta vaše parta?
0 0

Komentář ze dne: 28.11.2008 11:22:54     Reagovat
Autor: neregistrovaný - palic (palic@ho-vsetin.com)
Titulek: Re: Re: Skialpinisti :-)
Ne, není to naše parta, byli to na začátku rokuk 2003 Šimon Budský, Tomáš Kolář - oba z Horolezeckého oddílu Tigi-Shu, a David Šíma z Horolezeckého oddílu Banka Praha, viz http://iran2004.ho-vsetin.com/index-cz.html . Na vrchol i z něj pěšky, lyže nechali ve výšce 4800m.
0 0

Komentář ze dne: 28.11.2008 11:38:55     Reagovat
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Re: Re: Skialpinisti :-)
Jojo, už si vzpomínám. David Šíma nám to promítal.
0 0

Komentář ze dne: 28.11.2008 08:40:04     Reagovat
Autor: neregistrovaný - alena
Titulek: Re: Skialpinisti :-)
No jasně že je. Ale nebudu říkat, jestli se napil nebo ne:-)
0 0

Vložení nového komentáře

Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 

    

V rámci komentářů nelze používat tagy HTML.

Pro vložení tučného textu, odkazu nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [url]http://www.domeny.cz[/url], [email]jmeno@domena.cz[/email]

horyinfo.cz je mediální partner Českého horolezeckého svazu
hledej
Horoškola
HI shop
nové cesty
komentáře cest
nejčtenější cesty
nejkomentovanější
nejbližsí akce
06.04.2024
Kamarád ze skal promítání v Turnově ve 20 hodin

Oznámení o akcích posílejte redakci