V Tatrách začíná zimní sezóna

Na Rysy se dnes díky počasí zřejmě nevyškrábeme, ale i přesto zkusíme, kam až nás to pustí. Cestu nám včera vyšlapala skupinka speleogů směřujících na lavinový kurz, takže snad výjimečně nebudeme mít problém s orientací.



Jako malý revanš za tento dobrý skutek si přibalujeme do batohu trochu dříví, ať je na Chatě pod Rysy
co strčit do kamen. Cesta příjemně utíká až na Žabie pleso. Zde si začínáme navzájem mizet v mlze.



Fouká nepříjemný vítr. Nasazujeme mačky a za pomoci fixního lana a řetězu zdoláváme strmou část výstupu do Dolinky pod Vahou.



Zebou nás ruce a nálada několika jedinců se začíná podobat dnešnímu nevlídnému počasí. Pro zachování klidu ve skupině mám jediné přání: „Být už konečně někde v teple!“



Jelikož je vidět pouze na několik málo metrů, chata se nám zjevuje až v momentu, kdy do ní skoro vstupujeme. Od krbu nás s úsměvem a slivovicí v ruce vítá banda speleogů.
„Takového vřelého uvítání by snad nebyl schopen ani můj pes, kdybych ho ovšem bývala byla měla.“
U praskajícího krbu a výborných ovocných koláčů se nám vrací chuť nejen do života.



Nedokážeme odmítnout pozvání na přednášku o lavinové prevenci. Čas je ale neúprosný a my, přestože se nám vůbec nechce, musíme myslet na návrat.



Cesta zpět je psychicky náročná. Po hodinovém vyprávění o lavinovém nebezpečí všichni zvažujeme jakou značku pípáků, airbagů, sond a lopat si hned v pondělí poběžíme koupit.



Na Popradské pleso se vracíme již za tmy. Usedáme k půllitrům tatranského piva a žhavě diskutujeme na téma "lidé a hory" a plánujeme zítřejší den.